......  

Komunitní organizování na Slovensku a v Čechách

David Sip
Pavla Jindrová

Obsah

Účel této příručky: Co je komunitní organizování ? Proč se lidé organizují? Základy a kroky organizování lidí. Různé modely organizování. NDI a komunitní organizování. Historie komunitního organizování na Slovensku a v Čechách.
1. kapitola: Analýza rozložení sil v komunitách
2. kapitola: Osobní pohovory - prostředek organizování; Rozhovory s lidmi, jejich získávání a mobilizace
3. kapitola: Identifikování problémů - prostředek organizování; Veřejné ankety
4. kapitola: Strategie a taktika jako prostředky organizování
5. kapitola: Organizování malých setkání
6. kapitola: Koordinace akce. Od prostého setkávání ke konkrétní akci. Jak udělat z práce zábavu
7. kapitola: Získávání financí pro organizace
8. kapitola: Strategické plánování a představy do budoucnosti
9. kapitola: Úloha organizátora a úloha vedoucích osobností komunity
Doslov autora

Účel této příručky

Na jaře 1998 uspořádalo Centrum pro komunitní práci v rámci programu Toulavý autobus Nadace rozvoje občanské společnosti “Toulání za komunitními projekty Slovenska”.
V průběhu cesty bylo možno se seznámit s nerůznějšími typy komunitních projektů - programy rozvoje venkova, komunitní koalice neziskových organizací, celoměstské koalice neziskových organizací a aktivních osobností, komunitní nadace, zapojování veřejnosti do rozhodování v obci a řada dalších. Řada takových projektů ačkoliv většinou v méně rozvinuté formě existuje i v Čechách. Typ projektů se kterým se v Čechách moc nesetkáváme ale na Slovensku je velice rozšířený je tzv. komunitní organizování. Základními principem komunitního organizování jako metody rozvoje komunity, je vytváření příležitostí a prostoru pro místní občany, aby byli sami schopni řešit a vyřešit své problémy. Tento přístup má jednu podstatnou výhodu oproti ostatním. Po ukončení projektu a odchodu organizátorské a finanční podpory projekt pokračuje a rozvíjí se sám.
Od svých slovenských partnerů, kteří pomáhali Toulavý autobus na Slovensko zajistit, jsme získali metodiku, o kterou se při organizování opírají. Tato metodika byla napsána Davidem Sipem, komunitním organizátorem z USA a jsou v ní již zahrnuté zkušenosti z prvních let organizování na Slovensku. David pracoval na Slovensku 2 roky - školil a trénoval komunitní organizátory v Prešově a v současné době působí v Bosně-Hercegovině.
Příručka předkládá základní principy organizování a zachycuje zkušenosti slovenských organizátorů a aktivistů. Zde uvedené příběhy včetně příkladů z Čech by měly posloužit jako zdroj inspirace pro budoucí aktivisty, kteří se zajímají o "komunitní organizování". Tato příručka představuje ale jen začátek organizování na Slovensku a v Čechách. V tomto smyslu tedy také představuje jen začátek, ne konec. Jako každé dobré organizování, je to "práce na pokračování" .
Nesmíme zapomenout na to, že společenská situace ze které tato příručka vychází je poněkud odlišná od situace v Čechách. Některé závěry se mohou zdát v našich podmínkách zbytečně radikální. Přesto je možné mnoho zkušeností a postupů využít a základní principy komunitního organizování (naslouchání jeden druhému, podpora vlastní aktivity lidí, vytváření příležitostí ke společné diskusi, společné hledání řešení nebo potlačování vlastní individuality organizátora) jsou aplikovatelné i u nás.

Co je komunitní organizování ?
"Je to pravděpodobně jediný způsob, jak mohou obyčejní lidé něčeho dosáhnout a zapojit se do rozhodovacích procesů. Jeden člověk neudělá mnoho, ale v množství je síla. Chceme-li něčeho dosáhnout, musíme se zorganizovat. "
Braňo Orgoník, organizátor, Trenčín

Stručně řečeno, organizovat znamená dát lidi dohromady a pomoci jim získat takovou pozici, kterou dosáhnou pro ně důležitých cílů. Komunitní organizování se od klasické kampaně liší ve způsobu práce s veřejností. Prioritním cílem komunitního organizátora je motivovat skupinu řadových občanů k práci na vyřešení svých společných problémů .
Při společném plánování, přípravě a vyhodnocování se aktivní členové komunity učí základním principům fungování organizace, postupům při kampani, získávají vzájemnou důvěru, kontakty a chuť dále pracovat.
V komunitním organizování vystupují dva typy účastníků: komunitní organizátor a vedoucí osobnosti.

  • Komunitní organizátoři pomáhají lidem (vedoucím osobnostem) dát se dohromady, identifikovat společné problémy, naplánovat postup jejich řešení a plán realizovat. Úlohou organizátora je přinášet nápady, naučit vedoucí osobnosti základním schopnostem při vedení organizace a při vedení kampaně. Cílem organizátora je ,aby ve chvíli, kdy po určité době komunitu opustí , zůstala v daném místě silná, schopná a zkušená místní organizace.
  • Vedoucí osobnosti (z angl. leaders) jsou aktivní lidé v komunitě, kteří mají schopnosti motivovat a mobilizovat další lidi. Vedoucí osobnosti jsou ti, které je nejvíc vidět. Rozhodují, dělají veřejná prohlášení, komunikují s politickými představiteli a s médii. Postupně přebírají všechny aktivity zajišťované organizátorem a po určité době jsou schopni vytvořit stabilní místní organizaci systematicky se zabývající identifikováním a řešením problémů místních občanů.

Proč se lidé organizují?
"Chceme-li něčeho dosáhnout, musíme to zorganizovat."
Milan Štiak, vedoucí osobnost, Občanská iniciativa Zvolen- západ

Lidé se organizují protože chtějí něco změnit, a sami nejsou schopni takovou změnu prosadit. Možná se už o to pokoušeli ,ale zjistili, že dosáhli jen dílčích výsledků. Pomocí organizování velkého množství lidí je možné způsobit velké změny a mít mnohem větší dosah, než když se o totéž pokouší jeden člověk.

Základní kroky organizování občanů
Každá organizační kampaň má tři základní cíle:
1. Dosáhnout reálného zlepšení,
2. Dát lidem pocit jejich vlastní síly,
3. Změnit rozložení sil ve společnosti a získat lepší pozici pro skupinu.

Organizování a vedení organizační kampaně má následující základní kroky:

  1. Osobní rozhovory s lidmi - pro vybudování vztahů
  2. Nalezení vedoucích osobnosti a zjištění okruhu problémů v komunitě
  3. Výběr konkrétního problému
  4. Organizování malých setkání vedoucích osobností
  5. Identifikování cílové osoby, vypracování strategie, taktiky a časového plánu
  6. Mobilizace veřejnosti pro podporu vaší kampaně
  7. Příprava akce nasměrované na zvolenou cílovou osobu
  8. Vyhodnocení a oslava

Různé modely organizování
Zástupci NDI použili na Slovensku tři modely organizování:
- celoměstskou koalici organizující nevládní organizace a občany,
- sídlištní organizování na vybraných sídlištích a
- koalici nevládních organizací.

Organizování celoměstské koalice: NDI začal pracovat v Trenčíně na budování celoměstské koalice, přičemž využil vedoucí osobnosti nevládních neziskových organizací (NNO) jako základ organizace. V ideálním případě se geografickou základnou při tomto typu organizování stává celé město. Nejdříve se uskutečnily rozhovory s vedoucími osobnostmi nevládních neziskových organizací, s představiteli církví, škol a jiných institucí, aby se odhadl jejich zájem o vytvoření koalice a identifikovaly problémy, které považují za nejdůležitější. Tyto vedoucí osobnosti poté vypracovaly veřejnou anketu, aby prozkoumaly potřeby občanů. Poté se začalo pracovat na řešení prioritních problémů. Podobný postup byl aplikován v Prešově a v některých projektech v České republice.

Sídlištní organizování: probíhá na vybraných sídlištích – na Slovensku to je například sídliště Sásová v Banské Bystrici a Zvolen-západ (Těpličky) ve Zvolenu. Tento model je podobný organizování celoměstské koalice, je však mezi nimi několik významných rozdílů. Prvním je plocha, na které se organizuje. V případě sídlištního organizování je to vybrané sídliště. Druhým je jiná struktura problémů. A v neposlední řadě - potřeby občanů se identifikují prostřednictvím osobních pohovorů s jednotlivci, kteří žijí nebo pracují na sídlišti.

Organizování koalice místních nevládních organizací: třetí model organizování byl aplikován v Banské Bystrici a v České republice. Tento model organizuje místní NNO zprvu kolem problémů, které se jich bezprostředně týkají. Později se koalice začne zabývat veřejnými problémy : účast na tvorbě rozpočtu města, územním plánování a další.

Historie komunitního organizování NDI na Slovensku
"Angažovanost občanů v politice - organizované zapojování občanů do rozhodovacích procesů - je charakteristickým znakem demokracie počítající s účastí každého."
Národní demokratický institut pro mezinárodní záležitosti (NDI), Washington, D.C.

Národní demokratický institut pro mezinárodní záležitosti (NDI) je nezisková organizace pracující na posilování a rozšiřování demokracie na celém světě. Prostřednictvím globální sítě expertů - dobrovolníků NDI - poskytuje praktickou pomoc občanským a politickým vedoucím osobnostem při prosazování demokratických hodnot, metod a institucí. NDI pracuje s demokraty v každé části světa na budování politických a občanských organizací, ochraně voleb a podpoře občanského zapojování, otevřenosti a zodpovědnosti vlády.
Programy NDI na Slovensku a v Čechách poskytovaly občanům organizaci a strategii potřebnou na realizaci veřejných kampaní jako prostředku účasti občanů v politickém procesu. Přímou účastí v politickém procesu získávají občané zkušenosti a sebedůvěru pro prosazení prioritních problémů, na kterých by místní zastupitelstva měla pracovat. NDI usuzuje, že zapojování občanů se nejlépe rozvíjí na lokální úrovni - v občanských skupinách, které seznamují veřejnost s vážnými problémy a spolupracují se samosprávou na jejich vyřešení. Zástupci NDI jsou přesvědčeni, že angažovanost občanů v politice - organizované zapojování občanů do rozhodovacích procesů - je charakteristickým znakem demokracie, která počítá s účastí každého.
Centrum pro komunitní práci (CpKP) je nezisková organizace s cílem podporovat účast veřejnosti v rozvoji komunit. Činnost CpKP spočívá zejména v realizaci modelových projektů na zapojování veřejnosti do investičního plánování a rozhodování na místní úrovni a do rozvoje měst a obcí. Mezi tyto projekty patří zejména tvorba komunitních koalic neziskových organizací a jejich zapojování do plánování rozvoje komunity a testování inovativních přístupů a metod pro zapojování veřejnosti do plánování a rozvoje obcí v podmínkách ČR. CpKP je přímým pokračovatelem NDI v ČR. Kromě dalšího rozvoje projektů započatých NDI, iniciovalo CpKP vytvoření komunitních koalic neziskových organizací v Olomouci, Ostravě, Karlových Varech a Táboře. Dále CpKP pracuje na programech zapojování veřejnosti do plánování rozvoje obce v řadě dalších měst ČR.

Trenčínské neformální sdružení (podle Mariana Fabiána, Riša Medala, Petra Králika, Petra Mertana a Braňa Orgoníka): Práce v Trenčíně začala v r. 1994 osobními rozhovory s množstvím vedoucích osobností nevládních organizací. Rok 1994 byl rokem volebním, a tak první společnou aktivitou byla místní Fóra kandidátů. Dvě dobře zorganizovaná Fóra kandidátů byla prvním krokem k vytvoření dobré pověsti trenčínské organizace. Poté skupina vypracovala veřejnou anketu pro snadnější identifikaci problémů ve městě. Po zpracování ankety byly nejpalčivější problémy rozděleny do tří skupin:

  1. problémy vyřešitelné na národní úrovni
  2. problémy vyřešitelné na lokální úrovni,
  3. problémy, které občané mohou vyřešit svépomocně

První dvě skupiny problémů se řešily setkáními s volenými zástupci a třetí se řeší neustále pomocí komunitního fondu, který poskytuje občanům granty na realizaci jejich projektů. Komunitní fond je částí Trenčínského neformálního sdružení, které má v současnosti přibližně čtyřicet kolektivních a fyzických členů.

Občanská iniciativa Zvolen - západ (podle Milana Štiaka, Sašu Vágnera, Kaja Zbořila a Milana Hronca): Práce na sídlišti Zvolen-západ se soustředila na spolupráci občanů. Organizátoři začali klasickým způsobem: klepáním na dveře od jedné domácnosti k druhé. Tento způsob pomohl organizátorům poznat lidi a seznámit se s potencionálními problémy, kolem kterých se dalo na sídlišti organizovat. Na pozdějších setkáních, kterých se zúčastnilo velké množství občanů, prezentovali seznam problémů: nedostavěná školka a nedokončený chodník před místní základní školou. Po vypracování strategie uskutečnila skupina několik veřejných setkání s představiteli samosprávy. Občané ve Zvolenu dosáhli velké vítězství - zastupitelstvo města rozhodlo postavit celé nové náměstí kolem základní školy, což vyřešilo problém nedokončeného chodníku.

Občanská iniciativa Náš domov - Sásová (podle Olgy Moravíkové): Práce v Sásové je rovněž založena na zorganizování místních občanů kolem problémů, které jsou pro ně důležité a to stejným způsobem – tedy klepáním na dveře. Organizátorka absolvovala více než tisíc osobních rozhovorů. Na pozdějším sídlištním setkání skupina rovněž prodiskutovala prezentovaný seznam potenciálních problémů a začala se zabývat výběrem jednak nejdůležitějších a také těch, jejichž řešení byl reálné. Jedním z nich byla kriminalita na sídlišti (více policejních hlídek), dalším úprava zelených ploch. Vedoucí osobnosti vypracovaly strategii, jak tyto problémy vyřešit. Vyzkoušely různé taktiky působení na kompetentní městské úředníky. Uskutečnilo se několik veřejných i soukromých setkání , na kterých se hovořilo o zvýšení počtu policejních hlídek. Byla vypracována veřejná anketa a získáno více než tisíc podpisů na podporu úsilí zapojených občanů. Náčelník městské policie posléze, právě díky jejich snaze , přislíbil zvýšit počet hlídek na sídlišti Sásová.

Koalice nevládních organizací v Banské Bystrici (podle Kláry Giertlovej): Organizátorka začala v Banské Bystrici pracovat podle způsobu, který byl aplikován v Trenčíně - osobními rozhovory s vedoucími osobnostmi existujících nevládních organizací. Cílem bylo pomoci vytvořit koalici těchto organizací. Začali podobně: anketou pro místní nevládní organizace. Skupina se rozhodla soustředit se prioritně na problémy, které ovlivňovaly místní nevládní organizace - zlepšení komunikace s veřejností a pozice třetího sektoru, zlepšení schopností pracovníků NNO a zachování malých nadací. Po zorganizovaní několika úspěšných neformálních poznávacích setkání skupina vypracovala strategii pro zlepšení spolupráce třetího sektoru s veřejností.

Prešovské občanské fórum (podle Martiny Karnišové, Petra Németha, Žofie Temkovitzové a Rasťa Mochnackého): Byl použit stejný model jako v Trenčíně či Bánské Bystricy - uskutečnily se osobní rozhovory s vedoucími osobnostmi nevládních organizací , definovala se jejich přání a zájem zformovat celoměstskou koalicí. Uskutečnila se veřejná anketa, ze které byly vybrány tyto problémy: graffiti v historickém centru města, vybudování sítě informačně-orientačních tabulí a výstavba nového městského koupaliště. Organizace, skládající se z přibližně 35 kolektivních a fyzických členů, připravila několik veřejných a malých setkání s městskými úředníky v rámci práce na dosažení svých cílů. Městští úředníci přislíbili pomoc při získávání veřejných ploch pro graffitáře a primátor města zase výstavbu několika ze žádaných informačních tabulí.

Historie komunitního organizování v Čechách
Princip komunitního organizování byl v Čechách poprvé použit pro tvorbu koalic neziskových organizací. Ve všech případech byly prvním krokem individuální rozhovory s klíčovými osobnostmi místního neziskového sektoru, jejichž cílem bylo identifikovat problémy společné organizacím pracujícím v sociální a zdravotní oblasti, v kultuře, v ekologii, odborovým organizacím, podnikatelským sdružením a dalším. Výsledky rozhovorů ukázaly, že i organizace s velmi rozdílným zaměřením mají mnoho společných problémů, které jsou ochotny řešit společně, což je základním rysem komunitních koalic . Následovalo postupné vytvoření otevřených a transparentních sdružení místních neziskových organizací.

Centrum neziskových organizací Plzeň CNOP - (podle Evy Klausnerové) práce v Plzni začala v roce 1994 osobními rozhovory s cca 80 neziskovými organizacemi a řadou významných činitelů veřejného života v Plzni. První akcí sdružených organizací bylo předvolební fórum kandidátů pro komunální volby 1994, následovala presentace služeb NNO pro zástupce místní veřejné správy a média. Další akcí bylo setkání se zastupiteli na téma společná komunikace a možnosti spolupráce. Od svého formálního založení jako občanské sdružení (1995) uspořádalo CNOP fórum kandidátů pro parlamentní volby (1996), pravidelně pořádá výstavy místních neziskových organizací pro veřejnost, semináře podle potřeb místních organizací, ve spolupráci s veřejnou správou zorganizovalo několik kampaní na zapojení veřejnosti a neziskových organizací do řešení rozvojových záměrů města, problémů dopravy a další. CNOP v současné době sdružuje 40 organizací a řadu aktivních jedinců. Od roku 1997 je CNOP nezávislé na finanční podpoře NDI a CpKP a stalo se autonomní místní organizací, která systematicky pracuje na rozvoji občanského sektoru v Plzni.

Volné sdružení neziskových organizací České Budějovice VSNO - (podle Daniela Roseckého) NDI začalo pracovat v Českých Budějovicích v roce 1996. Po absolvování úvodních rozhovorů se skupina neziskových organizací rozhodla uspořádat předvolební fórum kandidátů pro parlamentní volby (1996) a vzápětí následovala dvě kola fóra kandidátů pro senátní volby. VSNO se zapojilo do přípravy rozpočtu města pro rok 1997 a vytváření systému podpory veřejně prospěšných aktivit z městského rozpočtu. Dalšími aktivitami VSNO byly dvě kampaně - občanská kampaň za vyřešení koncepce nakládání s odpady a zapojení NNO do tvorby územního plánu města se zaměřením na dopravu a bezbariérové přístupy ve městě. V letošním roce VSNO připravilo předvolební fórum kandidátů pro komunální volby 1998. VSNO je neformální sdružení, ve kterém v současné době pracuje 16 organizací.

Jihlavská koalice neziskových organizací JKNO - (podle Miroslava Chromečka) úvodní individuální rozhovory s neziskovými organizacemi proběhly v Jihlavě na jaře 1996. Jako nejdůležitější problém společný pro všechny organizace byl identifikován vztah s místní správou a samosprávou. První z aktivit skupiny organizací byla série setkání se starostou a zástupkyní starosty o vzájemné komunikaci a možnostech spolupráce. Další z aktivit byla výstava místních neziskových organizací pro místní podnikatele a zástupce veřejné správy. V roce 1997 JKNO uspořádalo fórum poslanců městského zastupitelstva v polovině jejich funkčního období, tato akce byla následována sérií veřejných diskusí se zástupci veřejné správy o problémech, které pálily místní obyvatele (např. sociální zabezpečení, doprava, bezpečnost byty, atd.). V letošním roce uspořádalo JKNO předvolební diskusi kandidátů politických stran do komunálních voleb se zástupci neziskových organizací. Začátkem roku 1998 se JKNO transformovalo v občanské sdružení s 13 členskými organizacemi.

Blok ostravských neziskových organizací BONO - (podle Dany Divákové) organizování v Ostravě začalo na podzim v roce 1996 osobními rozhovory s cca 50 neziskovými organizacemi. Pomocí těchto rozhovorů byl identifikován jako nejdůležitější problém nízké povědomí veřejnosti o činnosti a službách neziskových organizací v Ostravě. S cílem vyřešit tento problém organizace společně zpracovaly katalog neziskových organizací, kterým prezentují své aktivity a zejména služby pro veřejnou správu, školy a občany, a uspořádaly tři výstavy pro zástupce veřejné správy a občany. Organizace se zapojily do tvorby rozpočtu města a v roce 1998 uspořádaly předvolební fórum kandidátů do komunálních voleb. BONO je neformální sdružení 45 neziskových organizací Ostravy a okolí.

Olomoucká koalice neziskových organizací - (podle Romana Hakena) identifikování krátkodobých a dlouhodobých potřeb NNO začalo v Olomouci v listopadu 1996. Koalice připravila seminář o zapojování NNO do přípravy rozpočtu města, připravila setkání Komunitní koalice a uskutečnila výstavu neziskových organizací.

Komunitní organizování v České republice se již dostalo do další fáze vývoje - vedoucí osobnosti koalic v Plzni, Českých Budějovicích a Jihlavě začínají projekty v jiných komunitách, školí aktivisty v Čechách a předávají své zkušenosti dalším komunitním projektům v zahraničí (Bulharsko, BiH, Makedonie, Slovinsko). Tento proces se ve srovnání se situací na Slovensku může zdát mnohem rychlejší. Jedním z důvodů je i finanční tlak, neboť podpora NDI pro Českou republiku byla ukončena o několik let dříve a tak jsou jednotlivé projekty na komunitní organizování nuceny postarat se samy o sebe. Pro komunitní organizování v České republice bude velkým přínosem nezávislé zhodnocení práce komunitních koalic a komunitních organizátorů, na které se stále čeká a hledají se vhodné zdroje.

1. kapitola:
Analýza rozložení sil v komunitách

Je potřeba si uvědomit, že následující text vychází ze zcela specifických zkušeností na Slovensku v letech 1994-98. Pro českého čtenáře nebo některé aktivisty neziskových organizací se může mnoho z následujících úvah a závěrů o síle a moci zdát příliš radikální. Přesto mohou být metody a přístupy zde uváděné přínosem a inspirací pro ty, kdo pracují na rozvoji komunit.
Síla je v tomto textu chápána jako schopnost konat. Existují tři faktory, které určují jakou má kdo sílu. Jsou to:

  • zorganizovaní lidé,
  • zorganizované peníze a
  • zorganizované informace.

Organizace jako Trenčínské neformální sdružení, občanská iniciativa Zvolen-západ, iniciativa Náš domov - Sásová a Prešovské občanské fórum získávají zorganizované lidi a vedoucí osobnosti. Nabývají zkušenosti a znalosti o systémech, které jim pomohou dostat to, co chtějí. Velmi často jim chybí pouze zorganizované peníze.

"Analýza rozložení sil":

  • pomáhá poznat organizace disponujícími všemi výše uvedenými formami síly a mající současně schopnost úspěšného ovlivňování politiků a veřejnosti
  • je prvním krokem organizátorů či vedoucích osobností na začátku organizování
  • využívá se k vypracování plánu budoucích akcí v zájmu vyřešení vybraných problémů

Jistý školitel definuje "analýzu rozložení sil" jako "odborné systematické shromažďování politických a ekonomických informací, které se přehodnocují, interpretují a využívají v organizaci na tvorbu akčního plánu".

Cíl analýzy rozložení sil:

  • najít případné spojence /čím mohou přispět -kontakty, lidi, materiál/
  • neutrální skupiny /co jsou jejich cíle a najít styčné body/
  • překonání oponentů /jaké a kde jsou jejich slabiny/

Například ve Zvolenu-západě zapůsobila myšlenka vybudovat chodník ke škole na několik skupin obyvatel: děti, učitele, vedení školy a rodiče dětí. Místní církev byla identifikována jako potenciální spojenec. Organizátoři a vedoucí osobnosti komunity poté hovořili se členy všech těchto skupin s cílem získat jejich podporu při řešení zvoleného problému.
Ptejte se: Kdo je ve skutečnosti ten kdo může zařídit splnění našich požadavků?

Analýza rozložení sil má dvě strany. Organizace se musí naučit určovat:

  • kdo je ten, kdo může splnit jejich požadavky
  • jak je organizace sama silná, aby své požadavky byla schopna prosazovat.

Braňo Orgoník, organizátor Trenčínského neformálního sdružení, pocítil poprvé jejich sílu při zvaní kandidátů politických stran na jejich Fóra kandidátů v r. 1994. "I když někteří z nich váhali, nakonec přece jen přišli. Cítili, že je důležité přijít, protože respektovali množství lidí. Naši aktivisté byli připraveni a díky tomu zjistili, že je možné organizovat setkání podle jejich vlastního scénáře."
Rišo Medal, jedna z vedoucích osobností Trenčínského neformálního sdružení, dodává : "Když přišel plný sál lidí, pocítil jsem naši sílu."
Události ve Zvolenu ukázaly, že členové občanské iniciativy Zvolen-západ pocítili poprvé svou sílu při přípravě setkání s primátorem Zvolenu jehož cílem bylo požádat primátora o podporu úsilí organizace na vybudování náměstí. Organizátor Zvolena-západu Kajo Zbořil vysvětluje: "Na přípravu setkání jsme neměli mnoho času a měli jsme obavy, že nezvládneme organizaci. Setkání dopadlo dobře. Celé proběhlo v režii skupiny, primátor jen odpovídal na dotazy, které jsme mu položili. Byl tím překvapen a zaskočen, neboť toto bylo první setkání, které neorganizoval městský úřad. Musel čekat až dostane slovo, nemohl mluvit kdykoliv... Skupina se dostala do povědomí úředníků. Naši lidé získali respekt."

Milan Hronec, který také pracuje jako organizátor Zvolena-západu, dodává, že jejich organizace získala dodatečný respekt při absolvování osobních pohovorů s městskými úředníky. "Byla to nejen přesilovka fyzická, ale vždy jsme věděli, čeho chceme rozhovorem dosáhnout, byli jsme vždy připraveni. Vedoucí osobnosti skupiny se brzy naučily, jak vyjednávat s úředníky a jejich sebedůvěra vzrostla."
Milan Štiak, jeden z vedoucích osobností občanské iniciativy Zvolen-západ, je už dlouho přesvědčen, že v lidech je síla. Musí zde však být vedoucí osobnost, která je schopna táhnout lidí za sebou. Jedinec nemá šanci. Společnost se dá ovlivnit jen tehdy, když za námi jako vedoucími osobnostmi stojí celá komunita."

2. kapitola:
Osobní pohovory - prostředek organizování.
Rozhovory s lidmi, jejich získávání a mobilizace.

"Klepání na dveře je dobrý začátek", říká Oľga Moravíková, organizátorka, Náš domov Sásová.
Proč mobilizovat místní občany? Proč je získávat pro práci ve skupině či organizaci?
Odpovědí je samotná charakteristika organizování. Cílem organizování je najít potenciálně aktivní místní občany, mobilizovat je a zaujmout a poté je naučit pracovat na řešení místních problémů a vytvořit formální či neformální organizaci, která bude schopna se těmito problémy dlouhodobě zabývat.
Permanentní součástí práce místní skupiny musí být hledání a získávání nových lidí. Nečiní-li tak, ztrácí sílu. Tento fakt znají všechny organizace založené na dobrovolnících. Organizace se musí “budovat", aby postupně rostla. Když organizace neroste zaniká.
Proč organizace potřebují získávat lidí? Nejčastěji jmenovanými příčinami jsou:
Více lidí znamená:

  • více síly
  • větší myšlenkový potenciál
  • více schopností
  • větší výkonnost
  • větší vážnost u "mocných”
  • rozdělení práce

Zorganizovaní lidé jsou jedním ze zdrojů síly organizace.
Nejdůležitějším nástrojem pro získávání nových lidí při organizování jsou osobní rozhovory. Každý člověk má nějakou motivaci pro všechny své aktivity. Jediný způsob, jak se o těchto motivacích a zájmech dozvědět, je získat co nejvíce informací o něm samém. K tomu slouží cílený a účelový individuální rozhovor. Nestačí jen přimět člověka k hovoru, mnohem důležitější je naslouchat. A cíl ? Poznat jeho zájmy a motivaci a zjistit, kde se prolínají s vašimi.
Individuální rozhovory zároveň plní řadu dalších významných funkcí. Jedině pomocí osobního rozhovoru je možné zároveň:

  • zjistit osobní zájmy člověka,
  • vytvořit si, budovat a udržovat důvěru a osobní vztahy,
  • získat cenné informace,
  • zjistit, co je pro lidi důležité,
  • vzdělávat, motivovat a agitovat lidi k zapojení se,
  • identifikovat potenciální vedoucí osobnosti.

Na sídlišti Sásová v Banské Bystrici začala organizátorka "procházkami po sídlišti a zkoumáním prostředí". Absolvovala už více než 1000 rozhovorů. Připouští, že na počátku to bylo těžké a rozhovory nebyly vždy efektivní - lidé byli nedůvěřiví a nechápali, proč za mini přišla a z jakých důvodů se o jejich problémy zajímá. Avšak již při prvních rozhovorech se objevila i pozitivní zpětná vazba - Olga potkala mnoho lidí, kteří projevili skutečný zájem o vytvoření organizace a práci na místních problémech.
"Způsob, jak rozhovor vést, závisí na tom, kdo otevře dveře. Já jsem si již vytvořila model pro každou věkovou skupinu a není těžké se přizpůsobit situaci. Vždy nechám lidi, ať mluví, jen je vedu tak, aby se drželi problémů na sídlišti. Ani teď se při rozhovorech necítím úplně uvolněně, ale považuji je za nevyhnutelné." Oľga Moravíková, organizátorka, Náš domov Sásová.
Organizátoři Zvolena-západu také začali klepáním na dveře a povídáním s lidmi, a přiznávají, že začátky byly dost těžké. Jenom jednoduše "chodili ode dveří ke dveřím bez jakéhokoliv určitého cíle". Po jistém čase však začali využívat kontakty od jiných lidí. Kajo a Milan považují takto získané kontakty za velice užitečné, navíc šetří mnoho času.
Ríša Medal z Trenčína absolvoval mnoho takovýchto rozhovorů. Doporučuje věnovat pozornost také tomu, kdy chcete tyto rozhovory absolvovat: obvykle po půl osmé večer už nejsou efektivní - lidé chtějí odpočívat a jsou více nedůvěřiví. Ríšovi se osvědčilo začít hovořit s mladými matkami na pískovištích.
Struktura rozhovoru je vždy závislá na konkrétní situaci, ale platí :

  • představit se
  • vysvětlit, proč jste zaklepali
  • hovořit o své práci se sídlištní organizací
  • nechat mluvit lidi.

Nestačí jen získat nové lidi, je zapotřebí je také v organizaci udržet. Jednou z možností je přidělit každému nějaký úkol. Tyto úkoly by měly v ideálním případě korespondovat s osobními zájmy daného člověka. Pokud nemáte dostatek úkolů, vymyslete si nové. Rozdělte práci na malé úkony pro více lidí. Je potřeba obejít s letáky 6 domů - práce pro jednoho člověka na hodinu, pro 6 lidí na deset minut. Dobrý způsob, jak se členové stanou zodpovědní za práci organizace.

Body na zamyšlení
Rozlišovat mezi agitačním a informačním rozhovorem
Při informačním osobním rozhovoru od člověka nic nechcete. Jen posloucháte. Když agitujete a získáváte jej pro organizaci, žádáte jej, aby pro ni něco udělal..

Základní principy získávání lidí

  • požádat je, aby se zapojili.
  • zapůsobit na jejich osobní zájmy (osobně, pracovně, morálně...)

Na získávání lidí je třeba myslet při každé příležitosti, na jakékoliv akci, události, setkání. Chcete od lidí, aby splnili určité úkoly - ne aby jen přišli na setkání.

Kroky k úspěšnému získávání lidí
Buďte připraveni - mějte konkrétní cíle.
"Legitimujte" se - buďte důvěryhodní .
Poslouchejte - najděte osobní zájem a získejte informace.
Agitujte - vyzývejte , rozhořčete.
Žádejte slib - žádejte práci pro skupinu.
Pokračujte - nezapomínejte na ty, které jste získali - nadále je kontaktujte.

Co je třeba zvážit
Osobní pozvání či rozhovor jsou nejefektivnější, úspěšnější než telefonát nebo dopis. Přemýšlejte o tom na místech, kde je obvykle mnoho lidí.

Výstupem rozhovorů by mělo být - co si místní lidé myslí a co cítí. Organizace pravdivě reprezentující komunitu musí zůstat v permanentním kontaktu s jejími členy. Co cítí? Co si myslí o komunitě? Jakou chtějí změnu? Co chtějí zlepšit?
Většina organizací zjistila, že "klepání na dveře" - individuální rozhovory s občany - je nejlepší metoda, jak to zjistit.

Hledání
Hledáním definujeme problém, okolo kterého lze organizovat. Po představení můžete říct např.:
Pokud byste mohli změnit jednu věc ve  čtvrti /obci apod./ co by to bylo?
Co si myslíte, že by se mělo změnit pro zlepšení ?
Která konkrétní jedna věc vám nejvíc vadí?

Pokud nedostanete žádnou konkrétní odpověď, můžete nabídnout své vlastní postřehy.
Všiml jsem si, že dům na rohu je dost zchátralý - víte kdo je majitel?

Toto by mohlo posunout diskuzi ke konkrétním věcem a k případný řešením. Nejste-li připraveni, obvykle dostanete obecné odpovědi:
Je tady všude hodně špíny
Hrozně to tu chátrá
Už to tu není jako dřív

Vaším úkolem je konkretizovat všeobecné odpovědi:
Co tím myslíte - hodně špíny
Můžete určit místo, které je obzvlášť špinavé

Dostanete-li již konkrétní odpověď, ptáte se :
Přišel byste na setkání, kde se bude jednat o té hromadě odpadu na rohu?

Podle toho, jak moc usoudíte, že je ten člověk zaujat problémem, můžete ho dokonce požádat, jestli by se to setkání mohlo odehrát u něj doma třeba příští čtvrtek. Budete-li úspěšní a on bude souhlasit, přestanete pravděpodobně při rozhovoru s příštím člověkem “hledat” a začnete “prodávat”.

Prodávání
Pokud prodáváte - prodáváte problém. Následující příklad by mohl posloužit jako vodítko jak takový rozhovor vést:
Po představení:
Mnoho sousedů si stěžovalo na to, jak špinavé je naše sídliště , obzvláště Dlouhá ulice, kde se často hromadí odpadky kolem popelnic. Slyšel jsem, že tam odpadky leží někdy i týden a i víc. Měl byste zájem přijít na setkání, kde budeme hledat řešení této situace?
Pokud zjistíte zájem, začněte mluvit o datu, čase a místě pro setkání a pokud možno domluvit setkání u něj doma během několika příštích dní. Pokud neprojeví zájem o problém, vraťte se zpět k hledání.
Co považujete v této čtvrti ze největší problém?

Agitování
Agitování se podobá prodávání, ale máte už nejen problém, ale i datum, čas a místo pro setkání.
Po představení:
Mnoho sousedů si stěžuje na to, že popelnice v Dlouhé ulici nejsou často týden i víc vyvezeny a odpadky se hromadí okolo. Dohodli jsme se, že se setkáme příští úterý v tělocvičně v základní škole. Pozvali jsme ředitele komunálních služeb. Je už načase to vyřešit jednou provždy. Budete moci přijít?
Pokud má navštívený člověk zájem, zopakujte datum, čas a místo, dejte mu leták, zeptejte se, jestli je ještě někdo, koho byste měli navštívit. Pokud se vám zdá, že navštívený člověk nemá dostatečný zájem, pokračujte:
Samozřejmě bude i prostor na prodiskutování jiných problémů. Čím myslíte, že bychom se měli zabývat?

Tipy

  1. Můžete se rozhodnout požádat o telefonní číslo. Záleží na tom, jaký pocit si ze setkání s vámi navštívený člověk odnesl. Někoho může tato otázka vylekat.
  2. Pokud si v průběhu rozhovoru děláte poznámky, řekněte co píšete – nesmí mít pocit, že si poznamenáváte značku jejich televizoru.
  3. Jen si dělám poznámku o tom, že jste zmínil problém s krysami, abych na to nezapomněl.
  4. Noste s sebou malé kartičky papíru - poznamenejte si adresu, číslo dveří a téma. Po návratu do kanceláře budete mít ihned přehled, jak pokračovat dále. Při příští návštěvě ve stejné čtvrti se můžete na uvedené lidi odvolat.
  5. Slíbíte-li informace, nezapomeňte je skutečně dodat.
  6. Chová-li se k vám někdo odmítavě, nenaléhejte. Mohli byste jen ještě víc popudit dotyčného proti vaší organizaci. Jednoduše pro tentokrát poděkujte a jděte dál.
  7. Oblečte se tak, jak to odpovídá místu kam jdete. Znamená to žádné avantgardní oblečení, ale většinou ani oblek či bílá košile s kravatou.
  8. Pamatujte - jste “vetřelcem” v soukromí člověka za dveřmi.

3. kapitola
Identifikování problémů - prostředek organizování
Veřejné ankety

Organizátoři a vedoucí osobnosti neustále hledají problémy, které lidi motivují a inspirují k akci. Před vlastním výběrem problému je potřebné položit si tři otázky:
1. Mohou se lidé zmobilizovat kolem tohoto problému?
2. Je tento problém dostatečně konkrétní?
3. Je možné tento problém vyřešit úplně či alespoň částečně?

Nepodaří-li se zmobilizovat lidi kolem daného problému, nepokoušejte se problém řešit.
Problém můžeme "otestovat" : zavolejte některým členům organizace, popište situaci a zeptejte se: "Měli byste zájem setkat se s dalšími lidmi , promluvit si spolu a zjistit, co se s tím dá udělat?" Jiný způsob pro organizátora je zmínit se o problému na setkání aktivních osobností komunity a zjistit jejich reakci.
Na sídlišti Sásová v Banské Bystrici měla nově vytvořená organizace setkání, na kterém lidé vybrali dva okruhy problémů - kriminalita na sídlišti a více zelených ploch. Problém kriminality byl zvolen velmi spontánně a zaujal mnoho lidí. Druhý problém přivedl skupinu k značně širokému okruhu konkrétních problémů - nedostatek zelených ploch, nedostavěné budovy, nedostatek parkovacích ploch…Tentokrát měla skupina těžkosti s výběrem jen jednoho problému. Posléze se rozhodli začít s výsadbou stromů v jedné části. Těžkosti s výběrem druhého problému neznamenají, že skupina byla méně úspěšná jako při výběru prvního z nich. Úloha organizátora a vedoucích osobností je udržet skupinu soustředěnou v průběhu celé diskuze a vést je k výběru něčeho, co je vhodné na začátek.
Problém, kolem kterého je dobré lidi organizovat, se obvykle vyznačuje těmito charakteristickými znaky:
1. Je specifický a konkrétní.
2. Je vyřešitelný a časově nenáročný.
3. Lidé jej silně cítí a chtějí se zmobilizovat při jeho řešení.
4. Existuje cílová osoba, která má moc problém vyřešit a ke které se dá dostat.

Organizátoři a vedoucí osobnosti ve skupině Zvolen-západ věděli, že musí vybrat téma, které přiláká mnoho lidí a jehož vyřešení bude dostatečně viditelné pro ostatní občany. Rozhodli se zorganizovat kampaň k vybudování chodníku u základní školy. Milan Hronec k tomuto řekl: "Vybudování našeho chodníku mělo dopad na všechny občany, hlavně na děti, učitele a rodiče dětí."
V Trenčíně a Prešově si aktivisté vybrali problém pomocí veřejné ankety, potažmo ankety pro nevládní organizace. Anketní lístky byly distribuovány mezi občany ,výsledky analyzovány a po dlouhé veřejné diskusi se zvolily problémy založené na výsledcích analýzy. Anketní lístky byly zveřejněny v místním tisku, televizi, distribuovány osobně a poštou. V obou městech byla návratnost více než tisíc lístků.
Výsledky ankety jsou pouze jedním z kritérií využívaných při výběru vhodného problému. Ihned po kompletaci a analýze výsledků si skupiny musely určit, zda jsou opravdu problémy specifickými, konkrétními a řešitelnými.
V Banské Bystrici připravili členové koalice nevládních organizací anketu pro více než 60 organizací. Zvolili si tyto problémy:

  1. zlepšení komunikace s veřejností,
  2. zlepšení pozice třetího sektoru a informovanosti veřejnosti o něm,
  3. zlepšení schopností pracovníků,
  4. získávání finančních prostředků
  5. získání technického vybavení.

Vhodný problém má:
Přinést skutečné zlepšení života lidí
Stát za to
Být lehce pochopitelný
Být vyřešitelný
Mít jasnou cílovou osobu
Změnit rozložení sil v komunitě
Dát lidem pocit jejich vlastní moci
Nemá rozdělovat
Budovat základnu vedoucích osobností
Být v souladu s vašimi hodnotami a představami.

Aktivisté v Prešově uvažovali navíc i o tom, že práce na problému by měla být zábavná a zajímavá.
Martina Karnišová z Prešovského občanského fóra tvrdí, že "nejlepší je takový problém, který zaujme mnoho lidí, u kterého se předpokládá, že dojde k úspěšnému vyřešení a dokáže zmobilizovat široké masy lidí. Samozřejmě, velmi důležité jsou jejich vlastní zájmy."

4. kapitola
Strategie a taktika jako prostředky organizování

V této kapitole se budeme velice stručně zabývat strategií a taktikou. Většina toho, co zde bude řečeno, není zdaleka nic nového pro aktivisty neziskových organizací. Přesto zde můžete najít některé nové pohledy a nápady.

Strategie
Strategie je celkový plán organizační kampaně, který organizátoři a vedoucí osobnosti komunity vypracovávají, aby mohli dosáhnout svůj cíl. Je to série událostí a rozhodovacích procesů členů, podle naplánovaného časového plánu. Strategie by měla odpovědět na otázky jako:
Co chcete?
Kdo vám může pomoci to získat?
Kdy to chcete dosáhnout?
Jak to uděláte ?

Dobře vypracovaná strategie obsahuje cíle, organizační záležitosti, spojence a podporovatele, cílové osoby, taktiku a časový plán.
Skupina na Sásové byla první, jejíž členové vypracovali základní strategii a začali připravovat plán jejich kampaně. Pečlivě promysleli taktiku, která jim měla pomoci dosáhnout jejich cíl - zvýšit počet policejních hlídek na sídlišti Sásová. Měli nejenom primární ale i sekundární cílovou osobu - náčelníka městské policie a člena městského zastupitelstva.
Prvním krokem jejich strategie bylo zaslání dopisu náčelníkovi městské policie se žádostí o odpověď. Pak se uskutečnila petiční akce, jejímž výsledkem bylo získání více než 1 000 podpisů. Nato zorganizovali setkání se sekundární cílovou osobou - místním poslancem a postupně začali budovat širokou základnu podporující řešení jejich problému prostřednictvím menších setkání. Nakonec, po třech či čtyřech měsících získávání podpory občanů a hybné síly, byla organizace připravena zorganizovat velké veřejné shromáždění sprimární cílovou osobou, náčelníkem městské policie. Toto shromáždění se však nemuselo uskutečnit, jelikož si náčelník uvědomil sílu organizace vpodobě množství lidí, kteří řešení problému podpořili. Souhlasil s menším setkáním, na kterém přislíbil občanům zvýšit počet policejných hlídek na sídlišti.
Zkušenost Sásovské organizace reprezentuje jasné vítězství lidí dosažené namáhavou prací na tvorbě strategie a pomalého budování podpory pro kampaň. Bez této strategie by skupina neměla žádný směr anebo jasnou představu, jak na problému pracovat. Strategie se může zlepšovat, aktualizovat a měnit. Jak zjistili členové zvolenské skupiny, není možné vyhnout se improvizaci a změnám v strategickém plánu.
Ve Zvolenu použili aktivisté naplánování strategie pro identifikaci podporovatelů či odpůrců jejich kampaně na dobudování chodníku kolem školy. Zjistili, že budou mít více podporovatelů: vedení školy, učitele, žáky a jejich rodiče a že řešení "problému" bude vlastním zájmem každého z nich a tedy všichni budou motivováni k pomoci. Jakmile identifikovali potenciální spojence, zamysleli se nad tím, jak je získat pro pomoc . Sjednotili své představy o tom, co dělat, koho oslovit a potom rozdělili úkoly. Vybudovali "dočasnou" koalici několika skupin lidí pracujících na tomtéž problému: opravě a dobudování chodníku kolem školy.
V Prešově jsou aktivisté přesvědčeni, že strategie je velmi důležitá při řešení problémů a že vypracování strategie pomáhá organizaci připravit se na každou alternativu – jejich oponenti je pak nemohou dostat do úzkých.

Taktika
Taktika představuje ty prostředky, které vytvářejí a udržují tlak nezbytný pro úspěch kampaně. Tyto prostředky nejsou počtem omezené. Taktika si vyžaduje představivost. Mnoho organizátorů a vedoucích osobností považuje taktiku za překážku na cestě ke svému cíly. Příkladem taktiky mohou být ankety, petice, demonstrace, registrace voličů, veřejná slyšení, mediální akce, volby a další.

Pravidla vypracování taktiky

  1. Nikdy nevyužívejte taktiku, které vaši lidé nerozumí, se kterou nesouhlasí nebo se jí bojí.
  2. Pokoušejte se udělat něco, na co vaše cílové osoby nejsou zvyklé, s čím nemají zkušenosti. Zastihněte je nepřipravené. Měňte taktiku. Udělejte něco, s čím nepočítají nebo dokonce opak toho, s čím počítají. Taktika, která se používá velmi často anebo dlouho, zastará.
  3. Vyberte si cíl, "zmrazte" ho, zosobněte a zpolarizujte . Identifikujte cílové osoby. Nenechejte je zbavit se zodpovědnosti.
  4. Donuťte cílové osoby, aby se řídily vašimi vlastními pravidly (např. "otevřené" setkání).
  5. Tlak vytvářejte neustále. Každý týden nová akce. Bojujte za něco nového a držte se na vrcholu svých problémů.
  6. Strach je většinou více odstrašující než věc samotná.
  7. Vaše taktika má vždy vyprovokovat cílové osoby k reakci. Potom reaguje vaše organizace.
  8. Taktika má přinést potěšení a zábavu.
  9. Vždy vypracujte i konstruktivní alternativu. Musíte vědět, co chcete a jak ohodnotit míru vašeho úspěchu. Žádejte o písemné a závazné souhlasy, časové plány a uzávěrky.
  10. Média hrají dosti důležitou roli při formování názoru veřejnosti na vaše úspěchy a vaši práci.

Seznam kritérií pro výběr taktiky
Každou taktiku je třeba posuzovat v rámci celkové strategie. Zodpovězte si tyto otázky:

  1. Skutečně to dokážeme? Máme na to potřebné lidi, čas a zdroje?
  2. Je tato taktika zaměřena na naši primární anebo sekundární cílovou osobu?
  3. Je za konkrétním požadavkem skutečná síla?
  4. Zodpovídá tato taktika našim organizačním cílům i cílům řešení tohoto problému?
  5. Nemá naše cílová osoba s takovou taktikou zkušenosti?
  6. Mají naši členové s takovou taktikou zkušenosti a souhlasí s ní?
  7. Jsou naši reprezentanti natolik zkušení, aby to dokázali?
  8. Přinese účast v tomto postupu našim lidem potěšení?
  9. Vyzní tato taktika v médiích pozitivně?

5. kapitola
Organizování malých setkání

Malá setkání aktivních lidí a vedoucích osobností komunity jsou dalším ze základních kamenů organizování. Zde získávají jednotliví lidé schopnosti a znalosti nezbytné pro dobré fungování organizace, učí se připravovat program, vést a moderovat setkání, kontrolovat a oceňovat splnění úkolů a další. Zároveň musí tato setkání sloužit k pokročení v práci skupiny. Má-li skupina pracovat efektivně, pak i plánovací setkávání musí být efektivní. Musí být dobře připravené a následně dobře vykonané.
Skloubit tyto dva rysy malých setkání není jednoduché. V ideálním případě je úkolem organizátora kontaktovat vedoucí osobnosti komunity, připomenout jim setkání a podněcovat je k tomu, aby se ho zúčastnily a aktivně se zapojily. Organizátor může také pomoci sestavit program setkání. Avšak mají to být vedoucí osobnosti a aktivní občané, kdo diskutuje o nápadech a rozhoduje. Je dobré když se moderování anebo vedení setkávání zhostí jedna z vedoucích osobností, přičemž organizátor hraje pouze podpůrnou úlohu.
Je výhodné, jsou-li na moderování setkání předem určeni jeden nebo dva lidé. Organizátor se s nimi předem setká a pomůže jim sestavit program a stanovit cíl. Každému musí být jasné, co je cílem setkání, co je potřeba prodiskutovat a rozhodnout.
Ostatní členové skupiny mohou navíc mít další určené úkoly - vedení některých částí diskuze, prezenci, přivítání členů, přípravu místnosti na setkání a představení lidí nebo témat (mimochodem - dobrý způsob jak zapojit lidi do práce v organizaci).
Diskuze by měla dát členům dostatek prostoru pro vyjádření se a vytvoření si názoru. Kajo si myslí, že je to důležité zejména pro nové členy. Možná mají perfektní myšlenky, ale necítí se na to, aby se zapojili do diskuse hned během jejich prvního setkání.

"Při moderování setkání si je třeba uvědomit, že každé setkání je jiné, každá skupina je jiná, ale všechna setkání musí mít stejný závěr - na konci musí mít lidé pocit, že se něco udělalo. Jinak už nepřijdou."
- Marian Fabian, Trenčín

Pro plánovací setkání pak platí stejná pravidla jako pro jakoukoliv jinou schůzku. Jediný rozdíl je ,že při komunitním organizování klademe mnohem větší důraz umožnit lidem učit se a povzbuzovat je v jejich činnosti.

Účel programu setkání

  • Nástroj plánování pro vedoucí osobnosti a organizátory - pomůže vám promyslet směrování, kroky, priority atd.
  • Nástroj rozvoje vedoucích osobností - mnoho se naučíme při práci, plánování, přemýšlení o tom, koho ještě zapojit, vyjasňování, akci a hodnocení.
  • Nástroj zapojení lidí do práce a uznání pro ty, kteří mají na starosti jednotlivé úkoly, plánování a sledování pokračování práce.

6. kapitola
Od prostého setkávání se ke konkrétní akci
Jak udělat z práce zábavu

Braňo Orgoník, organizátor v Trenčíně, říká : "Lidé musí sami cítit potřebu přikročit k dalšímu kroku. Musí vědět, že je čas, aby se začalo něco dělat a ne jen mluvit. Musí však sami chtít."
Přimět k akci je pravděpodobně tou největší výzvou pro každého organizátora. Jestliže si však organizace chce získat a udržet pověst řešitele problémů a nositele změn, pak se její členové musí k akci nevyhnutelně propracovat.
Naštěstí obvykle nemusíme lidi k akci nutit. Sami poznají, kdy dozrál čas. Pokud se ještě necítí např. na osobní setkání s primátorem , mohou začít dopisem či setkáním s náměstkem. Vždy záleží na výběru taktiky, která bude akceptovatelná všemi.
Při realizaci vybrané akce je vždy lepší rozdělit úkoly více lidem - více lidí tak cítí zodpovědnost za akci a více lidí získá zkušenosti využitelné do budoucna. Vytvořte takové podmínky, které udělají z práce zábavu - jednoduché nadepisování obálek a rozesílání mnoha dopisů se může změnit v příjemnou společenskou událost - investice do čaje či kávy a sušenek pro 5 lidí se vyplatí. Je příjemné si u práce /byť je to “jen” lepení známek na dopisy/ popovídat se spolupracovníky, mohou vzniknout i přátelství a další osobní vazby.
V občanské iniciativě Zvolen-západ byl od počátku zájem členů přejít od diskuse k akci. Organizátoři nemuseli vyvíjet žádný tlak . Vedoucí osobnosti zjistily, že jejich setkání s primátorem bylo úspěšné a to jim dodalo více inspirace nezbytné pro plánování dalších akcí a mimo jiné i pro vyhledávání dalších sponzorů pro svou aktivitu /dostavba chodníku u školy/. Vývoj událostí ve Zvolenu je příkladem jak se může změnit vztah města a organizace.Na prvním setkání s primátorem byla organizace v konfrontačním postavení, které se později změnilo na kooperativní při získávání dodatečných finančních prostředků.
Pro Sašu Vágnera ze Zvolena bylo zajímavé sledovat, jak se lidé měnili z pasivních pozorovatelů na aktivní účastníky, jakmile si uvědomili, co všechno mohou dokázat.
Na sídlišti Sásová skupina pomalu postupovala budováním hybné síly ve své kampani. Organizátorka začala absolvováním velkého množství osobních rozhovorů s občany, po kterých následovaly malé plánovací schůzky. Posléze se skupina rozhodla uskutečnit petiční akci na získání veřejné podpory (viz 5. kapitola). Hned po ujasnění cílů následovalo naplánování setkání se sekundární cílovou osobou - místním zastupitelem. Nakonec - po získání dostatečné podpory veřejnosti -byla sásovská skupina připravena na zorganizování setkání s primární cílovou osobou- náčelníkem městské policie.

Práce s médii
Nedílnou součástí každé kampaně a každé akce je práce s médii. O práci s médii a PR byla už napsána spousta stránek. Jediné co je potřeba zdůraznit je ,že při komunitním organizování to mají být místní občané a vedoucí osobnosti komunity, kdo informuje média jménem celé organizace, nikoli organizátor. Nejlepší organizátor je ten, který je nejméně vidět.
V Prešově, Trenčíně a Zvolenu to funguje asi tak, že za práci s médii je zodpovědný ten člen, který už má s nimi jisté zkušenosti a vybudovány kontakty. Ve Zvolenu organizátor zpočátku kontaktoval představitele médií a dokonce napsal i několik článků pro noviny. Po čase přesunul tuto činnost na aktivní občany. V současnosti se starají o psaní článků a kontakty s médii sami.

Vyhodnocení a oslava
Další nedílnou a bohužel často opomíjenou součástí akce je její vyhodnocení a oslava. Je zapotřebí zhodnotit každý krok organizace. Získáme tím nejen možnost přizpůsobit svůj plán akcí podle toho, jak se vyvíjí situace, ale zároveň je to vynikající příležitost poučit se ze svých vlastních chyb a pro příště se jich vyvarovat nebo případně obohatit příští akce o prvek, který se ukázal být nečekaně úspěšný.
V Trenčíně aktivisté vyhodnocují každou kampaň, akci nebo událost okamžitě po jejím ukončení. Každý má možnost se k ní vyjádřit a tak se učí na svých vlastních úspěších a chybách. Účelem vyhodnocení je zjistit, zda akcí dosáhli všeho, čeho dosáhnout chtěli a dosáhli toho zvolenými prostředky a zabývají se i tím, jak se svých úkolů zhostili jednotliví lidé.
Hodnocení prvního veřejného setkání s primátorem Prešově ukázalo, že byli všichni zklamáni . Neměli je totiž dostatečně pod kontrolou. Usoudili, že vlastně umožnili primátorovi, aby se ujal vedení . Toto vyhodnocení bylo užitečné, protože poskytlo vedoucím osobnostem dost prostoru na vyjádření svých pocitů a naplánování řady způsobů jak dál do budoucna.
Je dobré spojit vyhodnocení s oslavou. Na akci je vždy něco pozitivního, co stojí za to oslavit, byť by to byl jen dílčí úspěch. Úředník na setkání neslíbil to, co jste chtěli, ale přišlo mnoho lidí - máte v komunitě podporu.Na akci přišlo málo lidí, ale dostavil se primátor - máte dobrou pozici a dostatečný respekt. Mnoho aktivistů oslavy opomíjí či na ně prostě nemá čas. Oslava je důležitá společenská událost pro všechny členy vaší organizace. Nechcete přeci, aby jen pracovali a pracovali - chcete aby je to bavilo - jinak dlouho nevydrží.

7. kapitola
Získávání financí pro organizace

Žádná organizace nemůže naplno pracovat bez finančních prostředků. Bez peněz není možné organizovat smysluplné programy nebo vykonávat důležité úkoly, které jsou posláním organizace. Organizace by měly navíc neustále vyhledávat a identifikovat nové zdroje financí.
Důležitým zdrojem financí pro neziskové organizace se mohou stát mimo jiné lokální fundraisingové akce. Získávání peněz přímo ve vašem městě či vesnici je důležité - není to jen skvělý způsob, jak přijít k prostředkům pro vaši organizaci, ale také jak prezentovat vaši organizaci a její činnost na veřejnosti. Navrhněte, připravte a zorganizujte takové aktivity, které nevyžadují žádné anebo jen velmi malé finanční vklady, pomohou dostat vaši organizaci do povědomí komunity, přinesou zábavu pro všechny, přilákají nové členy a dobrovolníky a mohou vytvořit nový zdroj příjmů.
Ať už připravujete jakoukoliv fundraisingovou akci, dodržujte tato Zlatá pravidla:

  1. Nikdy se to nepodaří, když to nevyzkoušíte – to mějte na paměti vždy, pracujete-li se skeptiky, kteří tvrdí: "V této zemi to takto nefunguje". Bude to fungovat, jestli to dobře připravíte.
  2. Poznejte zákony. Prostudujte všechny zákony a nařízení, které mohou ovlivnit vaše fundraisingové akce.
  3. Vypracujte plán. Napište jej na papír dejte ho každému, kdo má na akci nějaký úkol. Takto jim připomenete, jaké úkoly mají splnit.
  4. Neutrácejte peníze za to, abyste získali další. Když se výdaje na akci zdají být příliš vysoké, zvažte jiné způsoby získání financí.
  5. Uvažujte střídmě. Vždy je lepší počítat s menším množstvím dobrovolníků a lidí, kteří se zúčastní na vaší akci.
  6. Získejte co nejvíce peněz v co nejkratším čase. Některé akce jsou kratší a stojí méně než jiné. Vybírejte si takové akce, které vám mohou přinést nejvíc peněz, přičemž kladou nejmenší požadavky na vaše zaměstnance a dobrovolníky.
  7. Udělejte ze získávání peněz zábavu.
  8. Čím víc dobrovolníků, tím lépe. Bude o to lehčí bude zajistit úspěch akce a také více času na přípravu jiných věcí. Každý dobrovolník se navíc může stát novým členem...
  9. Poděkujte svým dobrovolníkům. Považujte si jich a opakovaně a veřejně jim poděkujte za dobře vykonanou práci.
  10. Využijte fundraisingové akce na propagaci vaší organizace. Takovéto akce jsou výbornou příležitostí, jak propagovat vaši organizaci v komunitě. Lidem, kteří se zúčastní, poskytněte informace o vaší organizaci.
  11. Vysvětlujte svůj záměr. Každá vedoucí osobnost a člen má umět vysvětlit práci a účel vaší organizace.
  12. Všechno zaznamenávejte. Zaznamenávejte si množství peněz, které jste utratili a které jste získali.
  13. Úspěšné akce si zopakujte. Osvědčil li se daný způsob jednou, osvědčí se znovu.

Nejdůležitější Zlaté pravidlo:
14. Nebojte se žádat. Peníze, dobrovolníky ani nic jiného nezískáte, nepožádáte-li o ně. Nestyďte se. Žádejte znovu a znovu.

Na Slovensku již proběhly malé fundraisingové akce zorganizované komunitními organizacemi.
V r. 1997 zorganizovala občanská iniciativa Zvolen - západ Jarní uklízení, Dětské dny a oslavu jejich nově postaveného náměstí na sídlišti. Během plánovaní těchto akcí členové skupiny získali dary na občerstvení a ceny pro děti.

8. kapitola
Strategické plánování a představy do budoucnosti

Strategické plánování je proces identifikace, tedy čím se má daná organizace stát v budoucnosti a jak se k tomuto cíli dostat. Takovéto plánování obsahuje volbu zásadních bodů ve vývoji vaší organizace. Tato volba se týká:
poslání nebo cílů vaší organizace,
aktivit, které organizujete, aby jste své cíle a poslání splnili a
jak získáte zdroje, které potřebujete - lidi, odborné vědomosti a peníze.

Proč potřebujeme vypracovat strategický plán? Chceme:
zlepšit výkon.
stimulovat myšlení a ujasnit si budoucí cíle
vyřešit hlavní organizační problémy
žít s menším množstvím problémů
budovat týmovou práci a odborné zkušenosti
ovlivňovat, a ne být ovlivňován

V Trenčíně i v Prešově zorganizovaly vedoucí osobnosti komunity víkendové setkání na chatě, kde si prodiskutovaly své cíle. Plánovaly aktivity, kterými se budou zabývat v budoucnosti a které jim pomohou dosáhnout jejich dlouhodobé udržitelnosti.
Trenčínští aktivisté dodávají, že cíle musí stanovit lidé sami . Je lepší, organizuje-li se podobné setkání mimo město. Je pak jednodušší udržet soudržnost a soustředěnost na jednání a kromě toho se lidé lépe poznají.
Žofia Temkovitzová říká, že aktivity je třeba plánovat velmi pečlivě a znát míru zvládnutelnosti.Ona osobně upřednostňuje kvalitu před kvantitou a myslí si, že v Prešově by měla organizace pracovat na problémech, které osloví co nejširší množství lidí a přinesou skupině dobrou pozici.

9. kapitola
Úloha organizátora a vedoucích osobností komunity

Organizátoři pomáhají lidem (vedoucím osobnostem) dát se dohromady a rozhodnout o cílech a prostředcích. Úlohou organizátora je postarat se, aby vedoucí osobnosti organizaci neustále budovaly. Vedoucí osobnosti vynášejí rozhodnutí a jsou v organizaci nejvíc vidět.
Vedoucí osobnosti i organizátoři mají tyto vlastnosti:

  1. Jsou schopni získat následovníky
  2. Jsou schopni vést/organizovat a inspirovat
  3. Jsou podnikaví ,kreativitní, mají představivost a smysl pro humor
  4. Mají schopnost improvizovat a přizpůsobit se
  5. Jsou skromní a ochotní přehodnocovat.
  6. Mají hluboký zájem o lidi.

Organizátoři musí mít mnohé, ne-li všechny vlastnosti náležející vedoucím osobnostem, a přinejmenším jednu velmi důležitou:

Organizátoři musí dovolit ostatním, aby se stali vedoucími osobnostmi a povzbuzovat je při tom.

Pravidla pro organizátory

  1. Zlaté pravidlo organizování: Nikdy nedělej pro lidi to, co pro sebe mohou udělat sami aneb - vždy povzbuzuj lidi, aby pro sebe pracovali sami. Nepracuj pro ostatní, pracuj s nimi. Agituj pro samostatnou práci.
  2. Nikam nechoď sám. Všechna setkání absolvuj s vedoucími osobnostmi. Nechej je jednat.
  3. Nikdy nehovoř s médii. Umožni “svým” lidem komunikaci s médii. Mají to být oni, kdo bude citován.
  4. Nikdy nevol taktiku, kterou tvoji spolupracovníci neznají, pokus se najít takovou, která jim vyhovuje.
  5. Nikdy nechtěj od ostatních, aby dělali něco, co Ty sám nejsi připraven či ochoten udělat. Musíš být připraven, ochoten a schopen udělat všechno, co žádáš od nich.
  6. Morální cesta je vždy tou správnou .
  7. Budování dobrých, pevných a dlouhodobých vztahů je srdcem i duší organizování.
  8. Neexistují žádní stálí nepřátelé ani stálí spojenci.
  9. Neposedávej jen tak. Konej!

Kajo, Milan a Rasťo se shodli na tom, že úlohy vedoucích osobností komunity a organizátorů se často zaměňují.Je však důležité, aby lidé vnímali rozdíl mezi nimi, aby později nevznikly žádné konflikty při určování, kdo bude co dělat.
Podle Kaja je nejtěžší naučit se efektivně komunikovat s lidmi. Je to současně i nejdůležitější úkol organizátora.

Doslov autora

V každé demokracii se občané zabývají "politikou" celý život. Využívá-li někdo jejich talent na vyjednávání kompromisu - zabývá se politikou. Definuje-li někdo , co chce nebo potřebuje- zabývá se politikou. Brání-li pak někdo tyto potřeby, přání či práva - zabývá se politikou. Občané se musí aktivně zabývat politikou, chtějí-li dostat šanci přinést pozitivní změnu do svého života. Aby to však mohli udělat, musí se zorganizovat.
Jedna skupina občanů se rozhodla, že jejich sídliště potřebuje nový chodník u základní školy, aby se děti nemusely brodit v loužích bláta a vody. Jiná se shodla na tom, že je třeba více policejních hlídek pro zvýšení bezpečnosti na jejich sídlišti. Další zase začala pracovat na problému graffitářů ve svém městě – pokoušeli se nalézt pro ně prostory. Každá z těchto skupin se zabývala skutečným zlepšením života prostřednictvím vyřešení těchto problémů.
Při řešení každého z nich se vedoucí osobnosti místní komunity zorganizovaly a navštívily své volené či dosazené zástupce. Většinou bylo jejich cílem zajistit si pomoc veřejných činitelů při řešení těchto problémů. Někteří z místních úředníků byli při setkání se skupinou občanů zmatení, vystrašení nebo odmítaví. Někteří byli myšlence spolupráce naklonění víc.
Všichni, kdož mají motivaci něco udělat, mají společnou přinejmenším jednu vlastnost: chtějí změnu. Organizování občanů se zaměřuje na to, co je pro lidi důležité na lokální úrovni. Věřím, že příběhy v této příručce jsou dostatečným důkazem toho, co všechno mohou občané udělat, aby se zlepšila kvalita jejich života, a to právě zapojováním se do akcí ve svých městech.
Pro uskutečnění těchto změn bylo zapotřebí organizovat průzkumy veřejného mínění. Místní aktivní občané museli dosáhnout konsensus o tom, co a jak budou řešit. Museli informovat veřejnost o zvolených problémech a úzce spolupracovat s médii. Bylo nevyhnutelné připravit mnoho setkání s veřejnými činiteli a přimět je přislíbit pomoc, stejně jako oslovit další, kteří hráli podstatnou roli v rozhodovacím procesu. Uskutečnilo se mnoho jednání. Aktivisté se nespokojili jen se sliby – bylo nutno veřejným činitelům neustále připomínat své požadavky.
O tom je celé organizování. Je-li to radikální či revoluční - rozhodněte sami. Jsem přesvědčen, že se jedná o práci s cílem řešit problémy a změnit život k lepšímu.