 |
Kačice | Obecní kronika | Statistika obce | ||
|
|||||
|
|||||
Na státní silnici I. tř. z Lán ( Slovanky) přes Kačici, Smečno, Slaný (Litoměřice). Při potoku Kačáku (Kačickém potoce), který kdysi býval říčkou Loděnicí.
Zásadně ta Kačice (singulár). V Kačici, do Kačice atd. Jméno odvozeno od vodní drůbeže - od kachen. Možná, že mívala zprvu název jiný (snad obdoba chodského Mrákova?). Místní nezaručená pověst mluví o přestěhování Kačice z jiného místa, snad ze zaniklé Německé Lhoty (proti nádraží Kamenné Žehrovice). Polesí Mrákavy má někdy název Mrákov.
9 km západně od Kladna. Ves Kačice se objevuje v historických pramenech poprvé v r. 1318, kdy ji držel Vladyka Zdeněk z Kačice. Vladykové z Kačice si tu vystavěli patrně též tvrz, která se však uvádí až v r. 1437 za Ctibora ze Svojkova. Od konce 14. století se Vladykové z Kačice dělili o svůj majetek ve vsi s jinými drobnými šlechtici , zatímco sami se zakupovali jinde na Slánsku. V 15. století se tu usadili Kapouni ze Svojkova a nakonec získali Kačici celou. V první polovině 16. stotetí se o Kačici dělili majitelé Mšece a Stochova. Tvrz tehdy ztratila funkci šlechticého sídla a zpustla . V letech 1550 - 1551 byly oba díly Kačice připojeny k Martinickému Smečenskému panství. To zpečetilo osud tvrze, která Již nebyla obnovena. Její zbytky viděl v obci v první polovině 19. stotetí F.A. Heber, ale ty během další doby vzaly zcela za své. Tvrz stála patrně v bývalém poplužném dvoře, náležejícím dnes k JZD Kačice. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - Severní Čechy - díl 3. , kolektiv autorů - Nakladatelství Svoboda - Praha 1984
Připomíná se již r. 1319. V 16. stol. koupil Kačici ke Stochovu Hynce Zejdlic ze Šenfeldu. V 16. stol. r. 1550-52 drží Kačici Jan Martinic. Kačice má na návsi barokní sochu pod košatými stromy, která prý stávala ve zmíněné Německé Lhotě. Nápisy na podstavci svědčí o kameníkovi Herstorfovi, který zemřel r. 1723 (dokonce snad socha na původním místě označovala místo, kde zemřel). Kameník Herstorf stavěl kapličky (zastavení) z bývalého hájeckého kláštera po cestě do Prahy (ke Strahovské bráně). Vdova po něm byla Magdalena Stehlíková, ovdovělá Herstorffová (1723 - Podlaha, 254). V trojúhelníku polních cest severně nad železniční zastávkou a dnes zrušenou pěšinou k hájovně U ručiček (Placata) na 14° v. d. od Gr. se připomínal dnes zaniklý hřbitov francouzských vojáků (1742?). Svědectví, že přes Kačici táhla různá vojska. Kačice mívala již v 19. stol. "nádražíčko" Pražsko-lánské koněspřežní železnice. Obrázek je zachován v jednom díle Geschichte der Eisenbahnen der öster.-ungar. Monarchie. V Kačici byly dvě koleje pro vyhýbání a přepřahání transportů z Prahy a Píní (výhybka). Trasa zaniklé koněspřežky sledovala Kačák až do Čelechovic, kde teprve přešla po můstku na druhý břeh (jsou tam kvádry žehrováku). Dále v protisměru šla po lukách a polích pod úbočím Stochova přes dnešní silnici (Kačice-Slovanka) do blízkosti Tuchlovic a pak k dnešnímu stochovskému (dříve lánskému) nádraží. Zákruty dráhy po vrstevnici pochopíme, uvážíme-li, že podél Kačáku byly rozsáhlé močály s rašeliništi. Teprve přestavba koňky na parní železnici (1866-67) zkrátila trasu náspem a viadukty stoupáním k lánskému nádraží (JZD v Kačici vytrhalo pod náspem vrby a olše a provedlo nyní melioraci luk na Kačáku). JZD Kačice patří k rentabilním. Nad Kačicí na státní silnici (směr Smečno) přechází 14. poledník (14° v. d. od Gr.). Přichází ze severu od Třebenic, Hazmburku a Třebíze a jde na jih ke kačické zastávce, dále na vrchol silnice nad Tuchlovicemi, přes Běleč na Nižbor, kde se protíná s 50. rovnoběžkou (50° s. š.). Poledník pokračuje přes Zdice (u Levína), Jince, Příbram do jižních Čech. V Kačici byly učiněny předhistorické nálezy ze slovanské hradištní doby ( zoomorfní knoflíky =´gombíky ). Roku 1964 při geologickém
Pohřebiště se nalézalo na malé terénní vlně jihozápadně od obce Kačice (okres Kladno), především na východní části pozemku p.č. 258 a z části na přilehlých parcelách p.č. 259, 254, 255 v trati " Na pískách ". K náhodným nálezům kostrových hrobů docházelo v této poloze postupně od roku 1912, když tam majitel pozemku příležitostně dobýval písek. Hroby nebyly nikdy odborně prozkoumány, nálezy zachraňovaly příležitostně místní občané. Podle informací majitele pozemku (Fr.Beznoska Kačice 23), které zaznamenal A.Knor, byly hroby nalézány na ploše asi 20 x 20 m. Počet zničených hrobů nelze přesně stanovit, údajně jich nemělo být mnoho. Kostry ležely v obvyklé natažené poloze na zádech s rukama podél těla. Orientovány byly hlavami k západu. Hloubka hrobových jam se pohybovala okolo 60 - 70 cm, jejich další úpravy, např. obložení a pod. si nálezci nepovšimli. V jednom hrobě nalezeném asi v roce 1936 byla nádobka a dva párové gombíky, z hrobů zničených před tímto datem pocházejí další dvě nádoby. Lze předpokládat, že část inventáře kačického pohřebiště byla zničena při těžbě písku ( např. železná okutí vědérek, kterých si povšiml majitel pozemku ), případně unikla pozornosti nálezců. Není mi známo, zda jsou tam ještě nyní. Je pravděpodobné, že pohřebiště nebylo poničeno celé, další nálezy hrobů nelze na této lokalitě vyloučit.
Podává dr. Jiří Sláma, oddělení prehistorie filosofické fakulty UK.
Praha 22. prosince 1973
V Okresním muzeu v Kladně je ve stálé expozici s názvem Pravěk Kladenska vystaven i zlacený gombík z Kačice. Patří k velkomoravským šperkům, které byly nalezeny v bohatě vybavených hrobech na pohřebištích z 9.století. Dokládají styky Velké Moravy a raně středověkých Čech. Vedle Pražského hradu byly takové hroby nalezeny ve Staré Kouřimi i na hradišti Budeč a v Zákolanech v kladenském okrese. Charakteristickou ozdobou velkomoravského šatu byly právě velké kulovité knoflíky, kterým archeologové říkají gombíky. Podle staré přírůstkové knihy kladenského muzea šlo o náhodný nález spolu se slovanskou nádobou, který se do muzea dostal v letech 1933 a 1934. Gombík o průměru 4 cm, který je bohužel ve spodní části proražen, byl vytepán z bronzového plechu ve dvou částech a ty jsou pak sletovány a pozlaceny. Zajímavá je jeho výzdoba, ve třech polích je zobrazen pták, který má u zobáku jakýsi blíže neurčený útvar, který nejspíše představuje rybu. Podobné ptačí motivy jsou považovány za doklad vlivů z Orientu, ale pták s rybou může představovat i pelikána, což je křesťanský symbol Krista a jeho oběti. Jak se takový honosný šperk do Kačice dostal, už dnes asi nikdo nezjistí. Bohaté hrobové nálezy ze Zákolan pocházejí z pohřebiště ležícího v těsné blízkosti budečského hradiště, tedy místa, které bylo na přelomu 9. a 10. století jedním z knížecích sídel. Něco podobného ale o Kačici říci nemůžeme. Ve velkomoravských hrobech např. z Mikulčic se gombíky vyskytují v párech a podle umístění po stranách krku zemřelého jsou považovány za zapínadla oděvu nebo pláště. Je zajímavé, že v hrobových nálezech v Čechách, z nichž jsou mnohé staršího data, se gombíky vyskytují jednotlivě. Jako by se jejich původní účel v českém prostředí vytratil, i když je třeba připustit i možnost, že se druhý gombík v průběhu let nebo už při samotném nálezu ztratil. To by také mohl být případ zlaceného bronzového gombíku z Kačice, uloženého ve sbírkách Okresního muzea Kladno. Velkomoravský gombík s ptačím motivem, který je podobný tomu kačickému, přitom mohou lidé najít i na líci naší dnešní dvoukoruny.
Zdeněk Kuchyňka
ředitel Okresního muzea v Kladně
Tvrz Kačice připomíná se velmi často v XIV. a XV. století. Heber zaznamenal, že jsou v Kačici ještě jakési její zbytky, ale nyní není už po nich ani památky. Ves Kačice uvádí se současně s tvrzí. Vedle jména Kačice vyskytuje se v křestní kronice smečenské i jméno " Nemravná ves ", nejprve dne 29. ledna 1624 a naposledy 22. srpna 1668. Je tradicí zachováno, že zdejší občané za a po třicetileté válce a v dobách protireformačních dlouho se drželi víry svých předků husitských a obrácení jich na víru katolickou dalo pánům smečenským velikou práci. Zatvrzelí bývali voděni v poutech do kostela na Smečně a poháněni cestou velikými, k tomu zvláště cvičenými psy (z pamětí nejstaršího zdejšího 88 letého občana p. Kohlíka z č.p. 27) proto jméno "Nemravná obec". Na potoku Kačáku bývaly veliké rybníky, některých jsou dosud pamětníci. Koňská dráha přetínala Kačák vysokou hrází, dosud značně zachovalou, která byla hrází rybníku Čelechovickému. Pod tímto byl směrem k naší obci jiný rybník (říká se tam doposud "Na rybníku"). Po vyvlastnění luk (z bývalého panství Smečenského)a po parcelaci jich drobným lidem,vykopal nový majitel p. Čebiš z Kačice na svém přídělu odpadní rouru z dubového dřeva (v průměru asi 1 m a dlouhou 10 m) velice dobře zachovalou, z níž použil dřeva na stavivo a na otop, byla v zemi jistě několik století. Velký rybník byl dále pod samou obcí a rybníky a močály byly směrem k Srbům a Kamenným Žehrovicům na dalším toku Kačáku.Vše oživeno bylo vodním ptactvem, tedy i kačenami, po nichž asi naše obec obdržela i podržela své jméno.
První president T.G. Masaryk velmi rád a často konal vyjížďky po celé zdejší krajině, z počátku koňmo neb v otevřeném kočáře, v poslední době autem. Snad všichni zdejší lidé jej znali osobně a mnozí mají naň velmi pěkné vzpomínky. Naší obcí a jejím okolím projížděl nesčíslněkrát, ač jednou málem by ho tu bylo potkalo neštěstí. Dne 30. května 1925 v 18.30 hod. jel při své obvyklé vyjížďce p.president na koni po státní silnici v Kačici směrem k Lánům s jedním členem Hradní stráže a vrchním podkoním Jos.Krejčíkem. Když přijeli k domu Ant. Koláře č.p. 25 lekl se kůň, na němž seděl president malého chlapce, jenž vyběhl z ulice a počal couvat napříč přes silnici až před domem p.Koláře sjel zadníma nohama do silničního příkopu asi 1 m hlubokého. Kůň se zabořil zad.nohama a svalil se a to tak, že levou stranou zadku byl opřen o opačnou stěnu silnič. příkopu ležel na l. straně a přední nohy měl na kraji silničního banketu. Pan president při pádu koně spadl a to tak, že pravou nohu měl pod břichem koně. V důsledku toho nemohl p.president z podkoně sám vylézti a lze jen děkovati tomu, že kůň po pádu zůstal v poloze, jak do příkopu padl, nesnažil se sám vstáti a tím uchránil p.presidenta od zranění. Případ pozorovali ze vzdálenosti asi 30 kroků z druhé strany silnice Frant. Franěk č.p. 43,Václ. Marek č.p. 38 a K. Müller č.p.46. Ti přiběhli na pomoc a společně s mlynářským pomocníkem V. Drobným a mlynářem Haklem č.p. 94 vyprostily p.presidenta s pod koně, přičemž vrch.podkoní přidržoval koně by p.presidenta nezranil. Mlynář V.Hakl se nabídl, že p.presidenta odveze k lékaři, ten však odmítl s poznámkou, že mu nic není. Ve mlýně si umyl ruce, vrch.podkoní mu očistil šaty, ihned nasedl na koně a odejel do Lán. Na výslovné přání presidenta nebyla nehoda vyšetřována ani v časopise uvěřejněna.
Východně od Nového Strašecí u silnice do Smečna a při železniční trati Praha - Cheb je ves Kačice. Leží na horním toku Loděnického potoka, zvaného Kačák. Kačice je prastaré slovanské sídlo z hradišní doby, jak dokazují mnohé nálezy. V době historické tu byla ves již ve 13. století, neboť roku 1318 tu sídlil Zdeněk či Zdeslav z Kačice, předek kačických vladyků, kteří měli v rodovém znaku v červeném štítě tři stříbrné dřevce a v klenotu dvě složená stříbrná křídla. Roku 1333 se uvádí jeho syn Ješek a po 40 letech, roku 1373 Pešek z Kačice. Před svou smrtí Fenclovi z Kačice. Ve vsi bylo tehdy několik statků. Kolem roku 1390 měl tu statek Sulek, roku 1396 Herša a oba se psali z Kačice. Roku 1420 to byli Petr a Ctibor z Kačice, kterým císař Zikmund uvedeného roku připsal za věrné služby vesnice Honice a Svojetín v ceně 156 kopách grošů. Ctibor se uvádí ještě roku 1461. Také pražský měšťan Lounský měl v Kačici nějaké pozemky, z nichž pobíral nájem. Dvůr tu měl také Frenclin či Fencl, který držel po jeho smrti syn Zikmund. Když roku 1437 Zikmund zemřel, přihlásila se o dvůr vdova Kateřina. Dvůr však připadl jako odúmrť králi, který` jej přidělil Vilémovi ze Žlutic. Vilém jej však postoupil Oldřichovi z Rynholce a jeho synu Janovi. Dvůr tam měl též Vrchota z Kačice, po jehož smrti se stal jeho majitelem Ctibor ze Svojkova, jemuž král Ladislav připsal roku 1457 ještě vsi Honice a Rynholec. Potomci jeho byli Kapouni ze Svojkova. Ctibor ze Svojkova je uváděn jako držitel kačické tvrze. Je to první zmínka o tvrzi v Kačici. Není však známo, kdy a kdo ji postavil. Rozhodně stála tvrz ve vsi již mnohem dřive,neboť byla rodnou kolébkou rodu z Kačice. Za Kapounů ze Svojkova byla Kačice rozdělena na dvě části. Jednu část měl v majetku Jan Hromada z Borčic na Stochově, který ji prodal roku 1528 s panstvím stochovským Jindřichovi Žejdlicovi ze Šenfeldu. Druhá část byla připojena k panství kornhauzké mu-mšeckému. Roku 1550 byl nucen Ludvík Bezdružický z Kolovrat odprodat část panství a část Kačice se dostala Janu Bořitovi z Martinic, jenž po roce /1551/ přikoupil od Jiřího Žejdlice na Stochově druhou polovinu Kačice a tím se dostala celá ves do majetku rodu z Martinic k panství smečenskému.
jest ves Kačice, kdež také tvrz bývala, ale již před dávnými dobami zanikla. Odtud se nazýval r. 1318 Zděnek neb Zdeslav z Kačice, jenž měl roku 1333 dorostlého syna Ježka. Roku 1373 připomíná se Pešek. Potom tu seděl Ješek Kačírek, jenž před r.1385 zemřel. Od statku svého odprodal půldruhého lánu dědin a nivu Fenclovi z Kačice. Okolo r.1390 seděl na Kačici vladyka Sulek, jenž na ní nějaký plat prodal, r. 1396 pak se připomíná Herša z Kačice, jenž byl dlužen faráři ve Strašecím nějaké peníze. Sulek měl pře s bratrem svým Maršem Vilšteinem z Libušína, které ukončeny výpovědí mocných oprávců ( r.1410), tak že obdržel Sulek za díl svůj otcovský 12 kop. Později ( r.1429 ) připomíná se Jošt z Kačice seděním na Kralupech, jemuž císař Zikmund (1437) plat v Drastech náležející ke hradu Pražskému zapsal. Jeden dvůr ve vsi držel Frenclin ( snad Fencl svrchupsaný ), po němž následoval syn jeho Zikmund (+ j.r. 1437). Po jeho smrti zůstala vdova Kateřina, která se zase za Vácslava ze Slaného vdala. Ale v ty časy saženo na ten dvůr právem odúmrtním a přisouzen Vilémovi ze Žlutic, jenž pak práva svého Oldřichovi z Rynholce a Janovi, synu jeho, postoupil. Podobná pře byla o věno Vojslavy, vdovy po Vrchotovi z Kačice, jež bylo zapsáno na Kamenici a Úděšicích. Nápad po ní vyprosil si r.1437 Ctibor ze Svojkova, jsa tehdy pánem na tvrzi Kačické. Týž držel taky vsi zápisné Honice a Rynholec, jež mu král Ladislav r.1457 potvrdil. Toho roku vyprosil si všechnu odúmrť královskou, která by se na Kačici mohla najíti. Potomci jeho nazývali se Kapouny ze Svojkova. Ves Kačice bezpochyby za jich vlády rozdělena zůstala, jedna část dostala se potom ke statku Stochovskému a byla v držení Žejdliců ze Šenfeldu, druhá část připojena byla ke Kornhauzu a naposled se dostala Ludvíkovi Bezdružickému z Kolovrat. Ten prodal r.1550 dvory kmecí v Kačici Janovi Bořitovi z Martinic, jenž také r. 1551 půl vsi Kačice od Jiříka Žejdlice přikoupil.
August Sedláček - Hrady, zámky a tvrze království českého
 |
 |
| Areál usedlosti čp. 22. | Areál kaple a kříž z r. 1851. |