Dny se nám zkrátily - poslušny přírodních zákonů - a tak je zase více času na vysedávání u vysílače, když nevysílá televize;jinak jen u příjímače. Proto se dnes podívám trochu na amatérský provoz, na to, co bylo slyšet loni v létě a na podzim.
Jeden z přírodních zákonů, jehož definici nenajdete v žádné učebnici fyziky, ale který radioamatéři velmi dobře znají, by se dal nazvat zákonem schválnosti. Jeho vlivem přestane chodit právě v přítomnosti vzácné návštěvy právě ten vysílač, který neměl až dosud sebemenší poruchu. Jindy zlobí za stejných okolností modulátor, přetrhne se anténa a možností je celá řada. Nebo tohle: Zkuste udělat vysílač, který by měl tón jako když ptáček štěbetá nebo holub bublá(podle výšky zázněje). Ať děláte co děláte, půjde vám ven stále tón 9, někdy i s krystalovým zabaverním. Vsadím se však s vámi o libovolný obnos, že na stanici OK2KIX, kterou jsem slyšel 25. září, si přáli udělat vysílač s pěkným stabilním tónem. A vidíte-působením onoho neblahého zákona jim z toho vyšel právě takový tón stěbetající a bublající, o jakém jsem se zmínil. Od OK2NR/1 na to dostali samozřejmě 589 s poznámkou, že to "trochu" kuňká(v originále bez uvozovek). Ty, ty, ty OK2NR lomenou jednou, pročpak dáváš tón 9, když to i jen trochu kuňká ?
Na co všechno by i amatérské rádio - myslím jako to vysílání - nemělo být, to někdy člověk otevírá oči. Je samozřejmě známo, že jsou povolovací podmínky, které praví, že se máme držet amatérských věcí a jen vyjímečně něčeho jiného, jde-li třeba o záchranu života apod. Rozhodně se mi však nezdá, že by bylo možno tímto způsobem shánět dětský kočárek, zapomenutý v Praze na nádraží, jak se o to pokoušel 4. srpna dopoledne OK1KP za vydatné pomoci OK1EO. Bylo by to možné jen tehdy, když byl kočárek zapomenout i s děckem, ale tak zapomnětliví snad zase rodiče přece jen nejsou.
Ženy a dívky vítáme do Svazarmu a získáváme zejména pro náš radioamatérský sport. Ale jde-li o povolovací podmínky, mizí všechna galantnost a nastupuje přísná rovnoprávnost s muži. Proto bych chtěl povědět, že není hezké, slyšíme-li na pásmu vylíčení duševního stavu operátorky asi těmito slovy (14. září odpoledne, 80m fonie): "Mám nervy úplně v kýblu, prosím tě, nedávej tam žádný slaďák nebo se rozbrečím (týkalo se tzv. modulačního pokusu - pozn.), je mi hned ouzko, hned zase široko, mám teplotu 38 stupňů" atd. Jinak se bylo toho dne ještě možno z její relace dozvědět, že je ve městě, známém svými dudami a motocykly, taneční zábava a jiné podstatné zajímavosti. Dne 6. října vyprávěla stejná operátorka, kterou zde z diskretnosti nejmenuji, "jen tak na okraj" o svých soukromých a patrně milostných starostech, o tom jak "někdo" se s ní chtěl smiřovat a "lez ke křížku", ale ona že má tvrdou hlavu atd.
No už dost, Možná, že mi teď čtenářky spílají, jaký jsem protivný tvor, ale uvažte prosím: Když se může tímto způsobem mluvit na pásmu, kde kromě čistokrevných radioamatérů může poslouchat i mnoho majitelů rozhlasových příjimačů s rozsahem 80 m, proč by se o tom nemohlo psát v AR? Oznamuje se to veřejně oběma způsoby. Myslím, že si musíme uvědomit, že fonický provoz je vlastně takový malý rozhlas, rozhlásek, který někdy poslouchá hodně lidí. Podle toho se musíme zařídit.
Povolovací podmínky se snad dají vykládat různě, ale mám zato, že duševní stavy a milostné záležitosti jsou vhodné pro literaturu (a samozřejmě pro život), ale nehodí se mluvit o nich příliš v amatérských relacích. A kontrolní orgány, kterými jsme teď sami, třeba také nebudou vždy shovívavé k 38° horečky. V takovém případě je totiž lepší se vypotit než vysílat.
Naproti tomu se mi líbí taková spojení, jako měl s kroužkem 28. září ráno OK1TC. Vykládal tam zaníceně a podrobně o tom, jak si postavil své zařízení a partneři se zájmem poslouchali. Jeho proslov byl sice maratónský, jak se vyjádřil OK1AP, jeden z účastníků, ale přece jen nebyl zbytečný a o ničem. Právě spojení tohoto druhu jsem rád poslouchával jako začínající posluchač. Dnes člověk takových spojení mnoho neuslyší.
Kroužky začínají teď zase ve fonickém provozu přicházet do módy, ale většinou jsou nudné, omílá se tam hlavně jméno operátora a místo, odkud vysíláte. Nemá-li někdo z vás co dělat, spočítejte, kolikrát uslyšíme tyto dva údaje, začíná-li spojení dvou stanic a vznikne-li přibíráním po jednom kroužek o šesti účastnících. Nejlepší počet pro kroužek jsou tři, maximálně čtyři stanice. Dělat velekruhy nemá valný význam a ti operátoři, kteří letí do kroužku jako vosy na zralou hrušku, by do nich neměli vstupovat za každou cenu.
Nakonec, abych nezůstal se vztyčeným ukazovákem, povím jednu zajímavost, zaslechnutou rovněž na osmdesátce z fonického spojení: OK2WE prý dostal z Kolumbie originální staniční lístek, lépe řečeno prkénko, neboť potřebné údaje byly natištěny na dubovém dřevě. V Kolumbii mají zřejmě dost řeziva, u nás bych to nedoporučoval.
Tím končím a zůstávám Váš Rejpal.
Pomáhejme socialistickému průmyslu a zemědělství - Rozvíjejme činnost v ZO a klubech při nejnižších nákladech.
Psalo se před 50. lety - Na slovíčko... - AR 3/1959
Psalo se před 50. lety - Na slovíčko... - AR 4/1959
Psalo se před 50. lety - Na slovíčko... - AR 5/1959
Psalo se před 50. lety - Na slovíčko... - AR 6/1959
Psalo se před 50. lety - Radiospojení za jaderného výbuchu...
- AR 6/1959