Není to nic platné, musíme se ještě trochu podívat, co se děje na amatérských pásmech, hlavně na těch domácích, kde nejvíce rejdím a poslouchám, co kde zašustne a zakliksá. Nejvíce se toho samozřejmě uslyší o nedělích a svátcích, kdy si mnohý z amatérů-vysílačů najde chvilku, aby se ukázal v éteru, jak se poeticky nazývá prostředí, kterým se šíří radiové vlny.
Také kolem loňských vánoc bylo ledacos zajímavého slyšet. Pozoroval jsem už od podzimu, že se tu a tam objevují stanice s jednopísmenovou volací značkou, stanice kontrolní služby, které bylo možno několikrát sledovat přímo v akci, když upozorňovaly na různé závady a prohřešky při provozu.
Tak třeba 10. prosince 1958 si vyjel na osmdesátku operátor z kolektivky OK1KPB a já hned svým bystrozrakem poznal, že se učí dávat na vibrační klíč. Nedalo ani moc práce to poznat, je nutno jen dodat, že tento styl klíčování je nejlépe charakterisován zkratkou QSD, kterou najdou méně pokročilí v "Amatérské radiotechnice". Zavolal výzvu a našel brzy důstojný protějšek-západoněmeckou stanici, jejíž operátor se zřejmě pro změnu učil zase na klíč elektronkový. Dával proto hezky svižně, ale zato mizerně, tečka sem, čárka tam, lušti to, jak kdo umíš. Skoro by bývalo lepší, kdyby byl všechny tečky dal až na konec, aby protistanici nepletl. Sledovat spojení tohoto druhu bývá pro znalce i laika skutečným požitkem. Člověk se jen diví, že i v takových případech se radioamatéři spolu domluví; dokazuje se tím, že radioamatérský sport je schopen překonat jakoukoliv překážku.
Operátor z OK1KPB se pak ještě vyznamenal tím, že na upozornění kontrolní stanice, která se mu jako taková přímo ohlásila, prohlásil, že s "unlisy" nejezdí a požádal s vybranou slušností o "99" (což značí, jak známo, něco jako "koukej zmizet a neotravuj"). Výsledkem tohoto konfliktu bylo, že si odpočine od vysílání na své kolektivce na 3 měsíce a v této době se jistě naučí skvěle dávat na vibrák i elbug.
Pro ostatní obec amatérů vysílačů z toho plyne mravní naučení, že se kontrolní stanice s jednopísmenovou volačkou mají brát vážně.
Už jsem sice o tom jednou psal, ale musím znova opakovat, že někteří naši operátoři mají už jen krok k tomu, aby se z nich staly automaty, které např. nedokáží reagovat na volací znak s jedním písmenem za číslem, protože to vybočuje z mezí navyklé provozní šablony. Kdo četl Švejka, ví, že nejlepší metodou výkladu je příklad ze života. Tak tedy prosím:
Dne 25. prosince 1958, telegrafní pásmo 80 metrů. Právě vyjel OK3UF, má vrčivý a kolísavý tón, jasný T7. Navázal spojení s OK3YY, který mu hlásí, že "leží chorý na anginu" a nelze se proto divit, že je mu "nastydlý" tón sympatický a že OK3UF od něj dostal 589. Jiného názoru byla stanice kontrolní služby OK1G, která OK3UF na závadu upozornila. Operátor OK3UF dal této stanici RST 589, přijal po několikerém opakování zprávu o skutečné kvalitě svého tónu, ale - zásadně a až do konce spojení nazýval svůj protějšek OK1GO, ačkoliv značku OK1G slyšel za celé spojení asi tak patnáctkrát. Sílu zvyku nelze, jak vidět, vůbec překonat. Nevím co se stane, až ho někdy zavolá třeba RAEM, což je jak známo značka slavného radisty ze sovětské staré gardy s. Krenkela. Nebo až se na něj vyřítí stanice UPOL či nějaký lodní radista, který je v tísni a nemůže se jiným způsobem dovolat (to se stává nejen ve filmech, ale i ve skutečném provozu, i když ne každý den). Umím-li jednou telegrafní abecedu a mám-li dokonce povolen vlastní vysílač, musím přece přečíst, co mi kdo vyťuká, i když je to něco, co jsem do té doby ještě na pásmu neslyšel, pravda ?
A vůbec - posuzování tónu v reportech - to mi někdy svítí neonka bílým žárem, jak jsem rozčilen. Zcela oprávněně si postěžoval OK1SQ, když byl upozorněn, že mu tón přeskakuje a kuňká: "Dnes jsem dělal několik spojení a každý mi dává RST s devítkou na konci". Operátor se sice má kontrolovat sám, ale přece jen nadlepšením reportu se neprokazuje protistanici žádná přátelská služba. Objeví se však občas operátoři - i novějšího vydání - kteří dovedou dát report podle pravdy.
Jmenujeme dva za všechny další: Operátorka Eva, OK1RJ, dala stanici OK3KJJ na její tón poctivých 588, OK2UC dal stejně poctivých 567 na tón stanice OK1CJ, jejíž operátor je teď pravděpodobně někde na léčení, neboť prohlašoval, že se ze svého tónu zblázní, protože už neví, co by s tím udělal. Proto dostal ještě od OK2UC nějakou tu technickou radu a možná že v době, kdy dostanete toto číslo AR do ruky, bude už jeho tón čistá křišťálová devítka.
Na fonickém pásmu jsem slyšel jednu špatnou modulaci ze stn. OK1KKJ, doprovázenou brumem, škvrkáním a jinými zvuky. Navíc jsem zaslechl jednu moudrost, podávanou jako report na tuto modulaci: "Modulace je špatná, máš tam málo nízkých kmitočtů, když si tě zúžím na šíři pásma 200-300Hz, tak ti není vůbec rozumět". V tomto případě sice modulace špatná byla, ale stejně by se při šíři pásma 200Hz dala prohlásit za špatnou modulace Prahy I, která je, jak známo, většinou "rozhlasová". Kdo nevěří, ať si zkusí.
Ale stejně vám řeknu, že jsou věci mezi anténou a zemí, před kterými zůstane i vysokoškolsky vzdělaný rozum stát. Mně už také občas někdo napíše a tohle jsem se dozvěděl z Gottwaldova. Tam je radioamatér OK2NN, což je jeho skutečná značka, nikoliv N jako neznámý. Tak tenhle OK2NN si udělal vysílač, že by národní podnik Tesla-Hloubětín zbledl závistí. Gottwaldovští amatéři si prý vymysleli společenskou hru, kterou hráli loni v září, když OK2NN s tímto zázrakem řádil. Účelem hry bylo uhádnout, na kterém kmitočtu OK2NN skutečně vysílá, domnívá-li se, že jede a) na 20 metrech, b) na 40 metrech. První cena - zastavení činnosti - byla už udělena, dalšími cenami pro útěchu mohou být radiogramy od kontrolních stanic a čestný diplom KVRT (Klubu vyspělých radiotechniků).
Důkladným bádáním a hlubokým studiem celého problému bylo totiž zjištěno, že tento důvtipný konstruktér jel na čtyřicítce tehdy, když měl zato, že vyzařuje na 20 metrech a na osmdesátce vyzařoval maximum energie tehdy, když byl skálopevně přesvědčen, že vysílá v pásmu 40 metrů. Volaly ho nejen naše, ale i polské a sovětské stanice. Není přesně zjištěno, kolik spojení takto navázal, ale logickou úvahou docházím k závěru, že jich asi mnoho nebylo. Vysílač je záludná věc, to by jeden nevěřil.
A nakonec rozluštění hádanky z AR1/59, odkud asi může být "odborně" provedená instalace rozvodu síťového proudu dvouvodičem, který se používá pro vedení rozhlasu po drátě: Prozradil mi to s. Fiala z Brna, s. Vacek z Ohrazenic, s. Hříbal z Třebechovic, s. Zyková z Prahy, s. Škrob z Liberce a s. Vebr z K. Varů: prý určitě v ÚRK ! A prý nejvýstižnější přísloví by k tomu pravilo: "Pod svícnem bývá nejvíce tma", "Kovářova kobyla a ševcova žena chodí vždy bosy", "Proč to dělat jednoduše, když to jde i složitě", "Kdo chce kam, pomozme mu tam". Zasvěceně zní i verše:
Budiž vítán milý hosti,
zlého každý se rád zprostí.
Památný jsem - věru věř,
proto na zdi jenom měř!
Sekat nesmíš v ostění,
Tvůj radioklub ústřední.
Jeden návrh také praví "Co tě nepálí, nehas", ale nevím - nevím; čekat, až začne pálit - to by bylo na hašení už pozdě. Kde máte také něco takového, nečekejte, až začne pálit.
Původně jsem chtěl začít dnešní úvahu nějak časově a aktuálně, jako třeba tím, že bude brzy jaro, ledy pukají atp., jak se to vždycky na jaře píše, včetně probouzející se přírody a jiných rekvizit, ale protože to píši uprostřed zimy a nevím, jestli to redakce zařadí vůbec a když, tak nejdřív do únorového nebo do červencového čísla, vzdám se aktuálnosti za každou cenu a spokojím se tím, že zůstanu
Váš Rejpal.
Každý radista získá PCO I.
Psalo se před 50. lety - Na slovíčko... - AR 1/1959
Psalo se před 50. lety - Na slovíčko... - AR 4/1959
Psalo se před 50. lety - Na slovíčko... - AR 5/1959
Psalo se před 50. lety - Na slovíčko... - AR 6/1959
Psalo se před 50. lety - Radiospojení za jaderného výbuchu...
- AR 6/1959