Podle mých výprav, poznámek na okraj dne a šťouravých povídání mnozí čtenáři "naslovíčka" usuzují, že snad jsem jakýmsi pravnukem děda Vševěda. Nevěřte tomu, zdaleka všechno nevím; vím, ale kde najít to, co potřebuji vědět - a to je důležité. Jako tuhle: koukám do výlohy Bazaru a trnu strachy, když mezi vyloženou veteší spatřím elektronku RL12P35. Trnu strachy ne za sebe, ale za toho, kdo si ji koupí, ač nemá vysílací koncesi. A protože cítím odpovědnost i za ostatní amatéry, třebas nevysílače, volám na ministerstvo vnitra - RKÚ: Soudruhu, nač mám chodit ke kováříčkovi, já raději ke kováři: Co myslíš, je možné tuto elektronku mít doma? - "Vysílání upravuje zákon 72," praví hlas na druhém konci drátu, "a vyhláška ministerstva pošt č.54 ze dne 3.1.1951 vymezuje pojem radioelektrické vysílací stanice. Vyhláška min. vnitra č.324 v Úředním listě částka 129/1953 pak říká, že za vysílací zařízení se považuje soubor podstatných součástí. Jestliže budeš mít elektronku RL12P35 samotnou bez jiných vysílačových součástí, pak to není soubor a můžeš ji klidně mít. Ostatně vysílač je možné postavit i z většiny elektronek, jimiž se osazují přijímače." Lovím z paměti návody na stavbu vysílačů, uveřejňované v AR, a skutečně si vzpomínám, že některé z nich byly osazeny tak nevinně vyhlížejícími elektr. 4654, 6L50, 6CC41, 3L31, RV12P2000 a jinými a upokojuji se. Jen pro pokoj duše se doma podívám, kam jsem založil koncesi na přijímač a potvrzení o zaplaceném rozhlasovém poplatku. A ten svůj jeden jediný tranzistor; třeba není ochoten kmitat na vyšších kmitočtech a tedy na vysílač se nehodí, udělám si z něj tedy zesilovač ke krystalce.
Ostatně, co se mne týče, zavysílám si stejně rád ze svého zařízení jako ze zařízení některé kolektivky. A v kolektivu je větší junda. Tuhle jsem náhodou měl co dělat v Olomouci a tak není divu, že jsem se podíval na stanici okresního radioklubu OK2KOV. Buším na vrata, zapředená pavučinami, ale kdež, vysílač jako Šípková Růženka, na sedmero zámků zamčený. Tak nevím, povídám si, a doufám, že v Čechách to bude lepší. Aspoň podle toho, že o českých kolektivkách se nějak víc píše než o moravskýh. Což je ovšem omyl, protože, jak dodatečně vidím, je to tím, že z Prahy mají redaktorský blíž do českých měst než do moravských, neřku na Slovensko. totiž do Nové Paky na OK1KMP a historie se opakuje. Bývalý celek, který tato kolektivka měla, je ten tam. Klíče od kolektivky společně s náčelníkem se objeví jednou za 14 dnů v těch krajích, kde je místnost stanice, a tak soudruzi Matula, Blážka, Šíma a Nypl, kteří by rádi pracovali, kdyby klíče byly víckrát po ruce, si musí nechat chuť zajít a bastlovat po domácku tak jako v dobách, kdy o kolektivkách, Svazarmu, náboru a poštovních známkách s radistickými náměty nebylo ani slechu. Tak vidíte, ono se řekne nábor, když to pak všechno vězí v kapse jednoho člověka.
Důvěra v mou vševědoucnost a všemohoucnost (jak jsem již podotkl, do jisté míry neoprávněná), vede tak daleko, že při mé návštěvě v Košicích se mi i z nejdůvěrnějších tajemství vyzpovídala jedna...; ále co, to přece nebude nediskretní, když vám to dám přečíst taky, vždyť je to mezi námi, amatéry, a zůstane to stejně v rodině. Tak poslouchejte:
Prepáčte, že napriek prežitku spovedať sa, musím sa Vám vyznať z mojich hriechov, ktoré vznikli z mojej choroby a to tiež nie z mojej viny vzniklej. Ale posúďte sami.
Narodila som sa v prvých rokov po oslobodení v metropole východného Slovenska. Keď som otvorila dvere mojim najmilším hosťom-amatérom, bola som veľmi hrdá na svoj krásny výzor. Bylo som preplnená rôznym slaboprúdárskym materiálom. Pravda, nebol to materiál najlepší, ale košickí amatéri boli skromní, predtým totiž boli zvyklí zhotovovať veľa vecí skoro z ničoho, nuž a tieto ím otvárali dvere do neznáma signálov. A potom nadišli roky dospievania. Na mojich regálov sa zaskveli prvé výrobky Tesly. Bola som pomerne eště mladá, ale už sa mi začali koriť aj amatéri z Prešovského kraja. Ach , boli to časy, boli, ale sa minuli. Nastali časy pre mňa neslávne, ochorela som. Amatéri začali pošuškávať, že som chudokrevná. A skutočne cítila som nedostatok potenciometrov s dlhými oskami. Niektorí mne oddaní si tieto začali navarovať, alebo začali používať predľžovacie osky. Iní začali zabehávať za mojou sokyňou do Prešova. Keďsom videla, aké nebezpečie mi hrozí, žiadala som lekára. Došiel, ako to býva zvykom, až za pol roka, ale potom pomohol. Dodal mi potenciometre s dlhými oskami, áno dodal, ale na úkor krátkych. Bolo to však už lepšie, lebo z dlhej sa krátka ľahko dá urobiť; pravda bolo to nehospodárne, nuž ale kto z mojich udržovatieľov na to myslel. Isteže nik. A potom nasledovali časy eště horšie. Všetké choroby sa u mne vystriedali. Raz mi chýbali odpory 1MOhm, inokedy 0,1microF bloky a zroka na rok bolo so mnou horšie. Vymenili mi niekoľko ošetrovateľov-predavačov, ale moja choroba sa stále zhoršovala. Z toho usudzujem, že oni neboli na vine. A rok 1958 bol pre mňa rokom najťažším. Pociťovala som veľký nedostatok potenciometrov, výstupných transformátorov, elektrolytov na vyššie napätie, kondenzátorov tiež na vyššie napätie, odporov viac než 5MOhm. Lineárnych potenciometrov 10kOhm som ešte v mojom živote nevidela, práve tak ako som nevidela obyčajného textilného brokátu. Preto sa už ani nečudujem, že košickí amatéri ma prestali navštevovať. Ako sa dozvedám nakupujú u mojich sokýň v Prešove, Bratislave, Prahe, Brne a v iných mestách, lebo všade tam ich požiadavky bývajú splnené.
Nuž, priatela amatéri, posúďte, či som ja vinná, posúďte, a pomôžte mi. Som ešte mladá, súca, i ošetrovateľov mám dobrých, ale zdá sa mi, že môj udržiavateľ Košický obchod s potrebami pre domácnosť sa o mne málo stará. Prosím Vás, presvedčte jeho vedenie, že Vám chcem slúžit a pomôcť Vám pri Vašej zábavnej i objavnej práci.
Ďakujem Vám Vaša amatérska predajňa z Košíc
Toje, co? Jsme sice Amatérský Rejpal, ale ptám se: Má taková milá, důvěřivá, trpět za to, co sama nezpůsobila? Má svoje nápadníky odmršťovat do Prešova jen proto, že má krkavčí rodiče? Ptám se já: Kdo bude tak galantní a pomůže krasavici z Košic? Snad se v Bratislavě najde někdo, kdo bude ochoten tasit kord na obranu východní krásky!
Pro svoje náměty si nemusím ani jezdit. Někdy mi je nosí lidé sami. Přijde mi takový malinkatý pionýrek, v hrsti jednolampovečku, a prý, porejpej se v tom, Amatérský Rejpale, mně to nechce hrát. Jářku, podle čeho sis to nakreslil? On, že to nekreslil, ale okopíroval ze stavebního návodu a popisu 2 Pražského obchodu potřebami pro domácnost, Monodyn B. To by tak hrálo, kdyby to hrálo, povídám a kreslím: Tam, co je na obr.8 brzdící mřížka g3 spojena s anodou, si spoj škrtni a naopak tuto mřížku po levé straně propoj s levým vývodem žhavení. Stejné spojení doplň i na obr.9. Záporný vývod žhavení a g3 je totiž vyveden u 1F33 i 1T4T dvakrát: jednou na první kolík vlevo a podruhé na pátý kolík. Mřížka se žhavením je spojena už v baňce, takže podle původního obr.8 je anoda uzemněna a anodová baterie se vybíjí přes odpor R2, pouhé 2kOhmy. Pátý kolík jsme od anody odpájeli a vida, už to hraje. Sláva! Z čehož plyne, že čásek, vynaložený na kontrolu výkresů, se vždycky vyplatí. Zvláště, jsou-li určeny pro začátečníky.
A abych nezapomněl, měl bych také něco pro pokročilé: Donesla se onehdy k mému sluchu zas po létech stará známá zkratka ´JPP´. Jenže tentokrát byla podložena jiným významem: Jedno Postranní Pásmo; prý by to tak bylo dobré počeštění SSB, když už z UKV děláme vékávisty a z AVC zas ARÚ, frekvenci chceme převychovat na kmitočet a nevíme si pak rady s mezifrekvencí. Což není jen důvod k zasmání, ale také k zamyšlení, jak si hledíme nástroje, s nímž pracujeme od rána do večera, totiž našeho drahého rodného jazyka. Když už se jednomu taková příležitost k zamyšlení takhle vnutí, nemůže, než se hanbit za různé ty "báně", "flašky", "voltáže", "kulmy", za různé to "letování", "natápnutí", "vytrimrování", ba co dím, i za něžnou "véef licinku", jimiž se hemží projevy nejen starých kozáků, jimž pro to stáří budiž leccos dovoleno, ale i holobradých, neopeřených krystalkářů.
Než nepronásledujmež holátek, nelajmež jim mládežky nezvedené a nevycválané a nelammež nad ní hůl. Tu bychom měli raději přerazit o sebe, neboť odkudž mládežka k takovým výrazům a k takovému chování mohla přijít, nežli tak, že vše odkoukala od "machrů", tj. od nás, starších? Zdalipak nám nedělalo dobře, ptám se já, když jsme před kluky vyjevenými vytahovali tajemná zařízení, oplývajícími barevnými válečky a jakýmisi skleničkami, až zrak přecházel, provolávali na sebe kouzelná slova, jako "podej sem tu eskárnu" a v kroužku, z něhož vanul zřejmě sousedský duch, vyprávěli o někom, komu "vyplivnul forbes zrovna když bylo největší QRM, tak holt musel zašaltovat hrocha a ono to nemělo šutrák, tak se pak ani neutrh"? No řekněte, nemluvili jsme mezi sebou takhle, zrovna když po náboru přišli k nám docela noví nováčci? Neodstrašili jsme jich tímhle hovorem dobrou polovičku ("tomu já nikdy nebudu rozumět") a nezkazili jsme tu druhou, která neztratila odvahu a zůstala?
Ale abych nekázal s prstem pozdviženým a nezapomněl, co jsem vlastně chtěl říci už na začátku: Co kdybychom si vzali vzor z armády, která u nás odjakživa stála na špičce snah o jadrnou češtinu, vymýtila ze svého slovníku "helmy" a "strojní pušky", "bajonety" a "automaty" a neváhala buď oživit starobylé husitské termíny, buď vytvořit zcela nové a dnes, kdy se vžily, znějící naším uším stejně lahodně jako zněl našim dědečkům a tatínkům "myndungsdekl" a "fršlus"? I v tom bychom měli být Svazem pro spolupráci s armádou. Což kdybychom tak vzali k ruce různé ty normy technického názosloví, jichž už v oboru sdělovací techniky vyšlo dost, a začali je uvádět i do našeho amatérského života? a což kdybychom dali hlavy dohromady a spojenými silami se pokusili vymyslit nové termíny tam, kde dosud chybí český výraz, nebo dosud používaný není dosti přiléhavý nebo jen málo "řečný"? A což při té příležitosti také konečně sjednotit způsob kreslení schémat podle norem Tesla i mezi amatéry? Víte, to jsou věci závažné, neboť jsme si dosud dosti málo uvědomovali, že si nekreslíme a nemluvíme pro sebe, ale také pro ty nové, mladé, vnímavé; že jsme pokračováním školy a že vlastně spolupůsobíme při vytváření buď dobrých nebo špatných pracovních návyků. Že jsme také buď dobrými nebo špatnými vychovateli a pedagogy. A že jak si svoje nástupce vychováme, takové bude radioamatérské hnutí za pár let.
Čímž pro dnešek končí
Váš Rejpal
Radioamatéři! Přispějte svou odborností k úspěšnému provedení okresních spartakiád!
Psalo se před 50. lety - Na slovíčko... - AR 1/1959
Psalo se před 50. lety - Na slovíčko... - AR 3/1959
Psalo se před 50. lety - Na slovíčko... - AR 4/1959
Psalo se před 50. lety - Na slovíčko... - AR 5/1959
Psalo se před 50. lety - Radiospojení za jaderného výbuchu...
- AR 6/1959