Otinoves byla založena asi ve druhé polovině 13. století za německé kolonizace (ve 14. stol. Ottenslag) První písemná zpráva o existenci vesnice pochází až z roku 1347, kdy hrad Plumlov s příslušenstvím (mj. i ves Ottenslag) přešel z rukou Petra z Rožmberka na Beneše z Kravař. Roku 1384 patřil Otinoves se 2 mlýny Petrovi z Kravař a byl částí plumlovského panství. Roku 1399 vložil Petr z Kravař Adličce, maželce Mačka z Ostrova, 5 hřiven ročního platu na lidech úročních v otinovsi. Jan z Pernštejna zastavil Hartmanice, Otinoves a Rozstání, jakož i pusté vsnice Vankuš a Svatoňůvku r. 1592 Bernardovi z Drnovic. Jmenované dědiny zůstaly při Rájci až do r. 1618, kdy je koupil Maximilián z Lichtenštejna od Kateřiny a Johanky Drnovské z Drnovic a připojil je zase k Plumlovu. S vyjímkou let 1592 až 1618 byla tedy obec trvale součástí plumlovského panství. Otinoves měl roku 1618: usedlých s kovářem 38, láníků 9, pololáníků 6 a podsedků 23. Obecní pozemky byly rozděleny roku 1872. Za složené peníze 5000 zl. koupila obec státní papír. Obyvatelé se zaměstnávají rolnictvím, prací v lesích a krejčovinou. Krejčovina nahradila tkalcovství vlněného zboží, pro nějž materiál dovážívali z Brna a z Boskovic v minulém století tzv. faktoři. Domkáři se věnovali také tkalcovině po celý rok, někteří rolníci jen v zimě. Tak kolem r. 1850 bývali tito "kazamíráci" (tkalci) velkými pány. Kdysi v 18. století chovalo se tu mnoho ovcí.

Historická data z obce:
Části obce: Vrchni konec, Prostředek, Dolni konec, Chalópke, Dobisuj kopec
Škola: Školní kroniku založil řídící učitel Josef Studnář r. 1872. Ves přijala učitele již 1785. První učitel se jmenoval Josef Špičák. První budova školy (č. 82) byla dřevěná. Druhou postavili 1835, třetí dvojtřídní 1871 (od r. 1895 trojtřídní). Žákovská knihovna čítala r. 1932 307, učitelská 227 svazků. Učilo se v 6 třídách.
Pečeť obce: Stará pečeť měla nápi: PECZET DIEDINY OTINIOWSI 1633 a ve znaku radlici a kosu skřížené. Obnovené obecní razítko má nápis: Obecní úřad v Otinovsi 1610 - 1898. Ve znaku nese radlici a kosu skřížené.
Přijímání za souseda:V Otinovsi domácí člověk, když byl příjmán za souseda, dával příjemné: 1/2 bečky piva, 1 špíšek domácího sýra, 4 pecny chleba a 4 mázy kořalky. Přistěhovalý z cizí vesnice dával: bečku piva, špíšek sýra, 4 pecny chleby a 6 mázů kořalky.
Hasičský sbor:Založen roku 1883. 1933 postaven hasičský domov (č.17). K 50-ti letému jubileu pořízena fotografie Sboru dobrovolných hasičů.

Z Pamětní knihy obce Otinovse, kroniky vesnice zapisované od roku 1924, se dovídáme určité skutečnosti z historie naší obce:

"Nejstarší podání o vzniku obce

Dle pověsti poslední člen rodu pánů z Drahan měl 4 dítky: Hartmana, Otu, Bohuše a Maruši, jimž dal věnem pozemky, na nichž během času vznikly obce: Hartman-ice, Otova-ves, Bohuš-ín a Maruš-ín. Marušín se během času rozpadl a pozemky připadly k okolním obcím, které byly za starých dob majetkem vícero vrchností, naposled Lichtensteinů, jimž patřily až do roku 1848.
Poměry v obci za dřívějších dob
Správu obce vedl rychtář. Svolával hromady občanstva, na kterých se oznamovaly rozkazy vrchnostenské. Rychtář rozděloval sedláky s potahy a robotníky na robotu. Kdo neuposlechl, buď vrchnosti nebo rychtářova rozkazu, byl trestán 25 až 50 ran holí. Rozkazy bývaly: Zítra na robotu! a pod. V paměti udrželo se, že posledním rychtářem byl Jančík v čísle 28."

Pamětní kniha obce Otinovse, 1924, str. 3