Nejdříve bych vás, všechny majitele želv, chtěla upozornit na povinnost registrace želv na úřadě. Musí tak být učiněno do 14 dnů po nákupu a následně pak hlásit (též do 14 dnů) každou změnu (úhyn, prodej, vylíhnutí mláďat). Považuji za důležité to zde takto zmínit, protože já sama jsem musela zaplatit pokutu ve výši 600 Kč za pozdní nahlášení koupě želv. Samozřejmostí je kupovat želvu už s registračními papíry CITES, protože pokud ji půjdete přihlásit bez reg. papírů, můžou vám ji zabavit jako pašovanou.

Suchozemské želvy mám čtyři, ale tajně doufám, že to není konečný stav. Vlastně bych ani neměla používat název želvy, protože ty moje jsou všechny ještě želvičky. I ta největší měří něco málo přes 11 cm. Jmenuje se Julča a je to Testudo hermanni boettgeri. Byla to moje první želva. Letos (2001) jsem po zimování zjistila, že moje Julča je kluk. Jméno jí ale nechám stejné, protože už jsme si na něj zvykli.
Půl roku po Julče jsem od jednoho chovatele dostala tři malé želvičky, které byly trochu zdeformované. Patří ke stejnému druhu jako Julča. Vylíhly se v srpnu 1999 a domů jsem si je přivezla jako tříměsíční miminka. Jedna měla tak zvaný papouščí zobák, ale nakonec přes veškerou moji péči zemřela. Ty zbylé dvě mám dodnes a mají se čile k světu. Název pro obě je Hrbáčci, jinak je to Světlá a Tmavá.
V květnu k nim přibyla další želvinka. Měla by to být samička, ale jisté to bude ještě tak za dva tři roky. Jmenuje se Hedvika a velikostí je mezi Julinkou a Hrbáčky.

Všechny želvy potřebují UV záření. To jim můžeme dodat buď ve formě sluníčka nebo ze světelných zdrojů k tomu určených. UV záření totiž vytváří na povrchu těla z provitamínu D aktivní vitamín D2, a ten se pak v játrech mění na vitamín D3. Ten je nezbytný k absorbování vápníku z potravy a napomáhá k jeho správnému ukládání do krunýře (vytváří se kvalitní krunýř) a kostí. Já jsem to vyřešila tak, že je občas vezmu ven na procházku. Ale kdybych měla tu možnost, tak bych jim udělala ohrádku a byly by v ní celé léto.
Jiná možnost je podávat vitamín D3 již hotový v různých vitamínových preparátech. Zde je ale nevýhoda nepřesného dávkování a tím se může způsobit jeho předávkování. To se projevuje ukládáním vápníku v orgánech, potížemi při tvorbě kostí nebo otravou. Ze slunečního záření se žádný živočich vitamínem D3 nikdy nepředávkuje.

Pokud máte želvy v teráriu, je nutný zdroj tepla. Pod ním by se teplota měla pohybovat do 30°C. V teráriu by mělo být i místo chladnější (25°C), aby si želvy mohly sami vybrat, kde chtějí být. Já jsem jim do terária jako zdroj tepla dala 25W žárovku. A aby to vypadalo přírodně, tak je ukrytá v kokosovém ořechu, který je zevnitř vylepen alobalem.

Jako substrát používám lignocel. Jeho nevýhodou ale je, že se nabalí na mokrou potravu nebo želvu po koupání. Výhodou zase je, že nikdy neplesnivý. Navíc se pěkně nabalí i na želví výměšky, takže se o to již nemohou umazat. Někdo používá kukuřičnou drť nebo různé směsy zeminy, písku a již jmenovaných substrátů. Je potřeba si to vyzkoušet, abychom zjistili, co vyhovuje nám i naší želvě.

Svým hermankám dávám hlavně pampelišky, protože ty mají vysoký obsah vápníku a jeho správný poměr s fosforem. Odhadem bych řekla, že smetánka tvoří 70% jejich jídelníčku. Dalších 20% jsou ostatní trávy (sedmikrásky, jitrocel, zelí, květák, vojtěška, jetel, salát, čínské zelí, mrkev,…) a zbylých 10% je ovoce (jablka, jahody, maliny,…). Přiznám se, že do těch 10% spadá i maso. Vím, že odborníci na želvy by se mnou nesouhlasili, ale asi tak jednou za čtvrt až půl roku jim kousek dám (játra, živou žížalu, rybičku). V některých knihách podávání masa přímo doručují, stejně jako tvaroh, vejce nebo housku v mléce. To ale želvě ubližuje. Podobně jako dennodenní podávání ovoce. Jednou za čas a v malých dávkách to však nevadí.
Želvám je nutné přidávat vápník na tvorbu kvalitního krunýře. Já jsem jim ho dala do terária v podobě skořápek a sépiové kosti. Musím však říci, že ani jedno nežerou. Proto jim pokaždé na krmení nastrouhám sépiovou kost nebo jim krmení posypu Plastinem.

U suchozemek je to s vodou různé, ale není sporu, že želvy musí mít přístup k vodě neustále. Záleží druh od druhu na každém jedinci. Třeba moji Hrbáčkové pijí skoro každý den. Ale možná je to proto, že jsou ještě malí. Julča je asi o 2 roky starší a do vody chodí o dost méně. Ale taky se ráda čas od času dojde napít. Záleží hlavně na stravě a na tom, kolik stupňů je v teráriu. Když jsou venku veliká tepla, pak se i Julča zchladí každý den. Je proto nutné jim dát takovou misku, aby se do ní želva pohodlně vešla a hlavně je důležité jim vodu v misce často měnit, protože želvy se do ní chodí i vyprazdňovat.

Poslední věcí, kterou bych tu chtěla zmínit, je zimování. Já sama jsem zatím želvy zimovala poprvé. Protože s tím mám malé zkušenosti, poprosila jsem chovatele Petra Petráse (má hodně želv a tím i zkušeností), zda sem mohu okopírovat jeho příspěvek do želví konference. On souhlasil, takže si ho teď můžete přečíst:

"Zda zimovat nebo ne je prvni a zakladni otazka pri chovu suchozemskych zelv. Pro i proti jsou argumenty, rozhodnout se musi kazdy sam. Ja osobne tvrdim, ze kazda zelva (tedy jen rod Testudo) ma jit zimovat. Zimuju uz cerstvy mladata a nemyslim si, ze by z toho mely nejake problemy. Ty nastanou jen pokud na to zelva neni spravne pripravena nebo se zimuje v spatnych podminkach. Zimovani nemuze spocivat jen v tom, ze zelvu prestanu krmit a strcim ji do sklepa a na jare ji zase vytahnu, hned jak zacne strachat. Zelva predevsim musi byt ve vybornem vyzivnem stavu - to znamena krmit, krmit a krmit. Tady dat pozor, pokud nekdo dava komercni granule nebo jine tucne veci na pretucneni zelvy - tim ji spis ublizime. Pokud vykrmujeme lupenim, neni se (snad) ceho bat. Krmit prestaneme podle velikosti zelvy - to jest cerstve mlade se dokaze za normalni teploty vyprazdnit do jednoho tydne, dospela zelva vetsinou do dvou tydnu. K vyprazdneni strev pomuzou koupele. Koupat bychom ji meli nekolikrat za tyden ve vlazne vode (nejlepe v nadobe strcit do teraria, at voda nevychladne). Doba koupani zase zavisi na velikosti zelvy. Malou zelvicku staci koupat ctvrt hodiny, velkou muzeme koupat klidne pul hodiny i dyl. Pri poslednich koupelich z zelvy uz nesmi vychazet vetsi mnozstvi trusu. Soucasne snizujeme teplotu a zkracujeme delku osvetleni. Velkou vyhodou jsou zde spinaci hodiny. Velkym zelvam, kdyz je davam v prubehu zari domu, svitim 14 hodin dennne, postupne to snizuju az na 8 - 10 hodin. Posledni tyden (asi) vypnu i lokalni ohrev zarovkama a svitim jen zarivkama. Pak na nekolik dnu zhasnu a vypnu topeni - v mistnosti je trochu tepleji nez ve sklepe. V panelaku je to trochu slozitejsi, tam jak zacnou topit, tak je problem najit chladnejsi misto. Resenim je loznice nebo komora - tam byva vetsinou chladneji, ale pozor zase na pruvan. Protoze mam na spinacky pripojeny i kamna, snizuje se tak i doba vyhrevu, kterou snizuju i pomoci termostatu na kamnech. V "normalnich" panelakovych chovech staci snizit teplotu vymenou zarovky za slabsi a pak ji treba uplne vypnout. Zimovat se da jak v dreveny tak v plastovy bedne, drevena ma nevyhodu ze ve vlhku zacne plesnivet. Ja pouzivam jednak cerveny velky plastovy bedny na maso a prepravky na ovoce.
Jako substrat se muze pouzit snad cokoliv co neplesnivi, zimovat se muze ale i bez substratu - ostatne k cemu ho tam ta zelva v zime ma? Zatim se mi jako nejlepsi jevi hobliny. Vyzkousene je take suche bukove listi, hadry a teplaky. Seno ani slamu bych nedaval, zacnou snadno plesnivet. Dobry je taky bedynku zajistit pred krysama a jinyma skudcema.
Vlastni misto zimovani - nejlepsi jsou vesnicky sklepy, tam je pekne vlhko a stabilne chladno. Prilis velke kolisani teplot neni vubec vhodne, je spise nebezpecne. Teplota pri zimovani nesmi byt prilis vysoka - zelvy se probouzi a nespi " naplno", ale zase ne taky prilis nizka - organismus se rychleji vycerpa. Optimalni teplota se mi zatim jevi 5 - 6 stupnu pro hermanky, greky a marginaty, horsfeldky jeste chladneji. Pokud nemame ve sklepe dostatecne vlhko, zelvy nam budou v prubehu zimy pomalu vysychat. Muzeme je v prubehu zimy dat do nadobky s trochou vody o stejne teplote jako je ve sklepe - pozor na prilis velke mnozstvi vody, aby se neutopily ! Tak je muzeme nechat nekolik hodin "nacucat" se vodou.
Probouzime opet pomalu, zvysovanim teploty. Dulezite je zelvu po prezimovani dukladne nekolikrat vykoupat. V prubehu zimovani se v ni nahromadi metabolity, ktere pri omezenem vylucovani nemohou z tela odchazet. Po dukladnem napiti odejdou moci. Pokud je zvire po zimovani silneji dehydrovane, lze ho hydratovat pomoci sondy rovnou do zaludku. Mnozstvi volime podle velikosti zvirete - male 1 - 2 ml, velke 10 ml. Radeji nekolikrat denne po mensich davkach."

Já jsem svoje želvy přestala krmit ještě v terárku. Postupně jsem jim zkracovala dobu svícení, až jsem jim po týdnu již nesvítila vůbec. Pak jsem začala snižovat teplotu. Bydlím v paneláku, kde se chladnější místnost špatně hledá, takže jsem želvy musela přenést do jiného baráku (ke známým). Mají hodně místností, takže obden jsem želvy přenesla do jiné - chladnější (vždy jen o 2-3°C). Každý den jsem je jezdila koupat. Ve vodě jsem je nechávala hodinu. Po zhruba 14 dnech (kdy už z nich nic nevycházelo) už jsem je konečně přenesla k sobě domů - do lednice. Myslela jsem, že želvy pak upadnou do jakéhosi komatu, ale není tomu tak. Když jsou v klidu, spí, ale když je vezmeme do ruky, tak reagují - zatáhnou hlavu a nohy.

Pokud ale želvy při zimování stále cestují a šramotí, pak je něco v nepořádku. Buď mají moc teplo nebo mohou být nemocné a nebo jsme je jen na jejich zimní spánek špatně připravili. Pokud ani do týdne po přenesení na zimovací místo se nezklidní, raději je vezměte zpět do terárka. ne najednou, ale postupně je zase zvykat na teplo a světelný režim.